Stále více seniorů utrácí dědictví svých dětí. Byt prodají ještě za života a peníze utratí za cestování a své koníčky

V Česku roste počet seniorů, kteří chtějí ještě za svého života zpeněžit svůj hlavní majetek – tedy byt nebo dům. Získané peníze pak nesměřují nutně jen k finanční pomoci dětem nebo vnoučatům, ale také na dovolenou snů, kvalitnější zdravotní péči anebo na komfortnější stáří. Problém je, že jejich děti nejsou na takovou situaci často vůbec připraveny a vznikají tím nechtěné mezigenerační spory. Jak je ale řešit? A můžete seniorovi v prodeji nemovitosti teoreticky zabránit? 

Byt jako hlavní majetek českých seniorů

Klíčovou charakteristikou mnoha českých seniorů je, že veškerý svůj majetek koncentrovali do jediné položky – vlastního bydlení. Podle statistik ČSÚ vlastní v Česku byt nebo dům přibližně 80 % domácností nad 65 let věku, což je jedno z nejvyšších čísel v Evropě. A právě hodnota nemovitostí v posledních letech dramaticky vzrostla – některé zdroje uvádí, že se ceny za posledních deset let zdvojnásobily. To znamená, že senioři, kteří dříve koupili byt v Praze či Brně za milion korun, ho dnes mohou s přehledem prodat za 5 až 8 milionů. 

Je proto paradoxní, že řada seniorů je formálně vzato co do majetku milionáři, přestože v reálném životě musí vyžít ze starobního důchodu kolem 20 tisíc korun měsíčně. Z této částky pak potřebují pokrýt náklady na bydlení, jídlo, energie i léky. Na cestování, kvalitní zdravotní péči nebo rozsáhlejší koníčky už velmi často nezbývají finance. Není proto divu, že řada z nich si pohrává s myšlenkou, že by vlastně byt mohli prodat, přestěhovat se do menšího a za zbývající peníze si stáří trochu užít.

Nespočet možností, jak byt zpeněžit 

Pokud se senior rozhodne byt prodat, nemáte z pozice potomka prakticky žádnou možnost, jak tomu zabránit. Jestliže je plně svéprávný, může se svým majetkem nakládat tak, jak se mu zlíbí. Na výběr přitom má hned několik možností, jak byt zpeněžit. Nejjednodušší je klasický prodej s tím, že se senior následně přesune do menšího bytu. Postup je právně jasný a jednoduchý – sepíše se klasická kupní smlouva, dojde k zaplacení požadovaných peněz a senior si s nimi dále může dělat, co se mu zlíbí. Když se rozhodne přestěhovat například do menšího bytu, ušetří na nákladech za provoz a ještě mu zbyde relativně dost peněz. Jedinou nevýhodou prodeje je pro seniory emocionální aspekt – přece jen v bytě strávili desítky let a nechce se jim na stará kolena pryč. 

Právě na sentiment často spoléhají nabídky prodeje s věcným břemenem – senior byt prodá například investorovi s tím, že si smluvně zajistí právo v něm doživotně bydlet. Toto právo se zapisuje do katastru nemovitostí a platí i při dalším prodeji. Problém však je, že cena nemovitosti s tímto břemenem je podle odborníků ze společnosti RE/MAX o 25 až 40 % nižší v závislosti na věku seniora. Zároveň existují i případy, kdy se nový majitel pokusil svým chováním seniory vystrnadit nebo jim život velmi znepříjemnit, aby raději odešli sami. 

Méně častou možností je pak tzv. reverzní hypotéka, kdy senior zůstává nadále vlastníkem nemovitosti uvedeným v katastru, ale nemovitostí ručí za spotřebitelský úvěr, který mu společnost vyplácí buď jednorázově, nebo po částkách.

Prodej rodinného bytu nebo domu umožňuje seniorům získat kapitál na menší bydlení, lepší zdravotní péči i volnočasové aktivity. , ...

Potomci pro prodej bytu často nemají pochopení 

Reakce dospělých dětí na rozhodnutí rodičů zpeněžit vlastní byt ještě za života bývají často velmi rozporuplné. Někteří potomci rozhodnutí naprosto chápou a podporují ho, přičemž argumentují nejčastěji tím, že rodiče si zaslouží komfortní stáří a oni se o sebe dokáží postarat sami. Na druhé straně ale někteří potomci s rozhodnutím zásadně nesouhlasí a vnímají ho jako zradu ze strany vlastních rodičů.

V jedné z internetových diskusí se například zmiňuje situace, kdy se prarodiče mladého muže rozhodli využít reverzní hypotéku, aby si užili stáří. Ten své rozčarování popsal slovy: „Odjakživa jsem slýchal jednu věc: ‚Jednou tenhle dům bude tvůj.‘ Mělo to být rodinné sídlo, můj úkryt před světem. Jenže prarodiče evidentně změnili priority. Proč by si schovávali dům pro mě, když mohou okamžitě získat prachy od banky a utratit je za plavby Karibikem a nový gril?“

Ačkoliv podobné situace bývají zdrojem mnoha konfliktů, pod zmíněným příspěvkem téměř 90 % čtenářů vyjádřilo přesvědčení, že stojí na straně rodičů, protože si se svým domem mohou dělat, co chtějí. Odborníci se přitom shodují, že jednoznačně nejlepším řešením takové situace je otevřený rozhovor v rámci rodiny. Ne v momentě, kdy už se senioři sami rozhodli, ale s dostatečným předstihem. Ačkoliv konverzace na toto téma nejsou nikdy příjemné, stále je to lepší řešení, než o tom mlčet a říct to potomkům až ve chvíli, kdy už s rozhodnutím nelze nic dělat.