Partner po mně požaduje nájem, přestože dům zdědil. „Je fér, abys za bydlení platila,“ prohlásil

Žena žije s partnerem v jeho domě, který zdědil po rodičích a nemá na něj hypotéku. Každý z nich platí polovinu energií, přispívá na provoz domácnosti, a přesto partner začal nedávno požadovat ještě peníze navíc s argumentem, že se jedná o nájem. Situace zní možná na první pohled absurdně, ale z diskuzních fór jasně vyplývá, že k ní u nesezdaných párů dochází poměrně často. A co se týče zákona, vlastník nemovitosti má plné právo stanovit podmínky, za kterých v jeho domě můžete bydlet. 

„Žiji s partnerem v domě, který zdědil po rodičích a na který nemusí splácet hypotéku. Platím polovinu energií a přispívám na chod domácnosti, přesto po mně začal chtít ještě pravidelný nájem. Řekl mi, že je fér, abych za bydlení platila,“ popsala žena svou zkušenost v internetové diskuzi.

Pod jejím příspěvkem se rychle rozjela bouřlivá diskuze a komentující se rozdělili na dva tábory. Jedni dávají za pravdu partnerovi – podle nich žena nemůže očekávat bydlení zdarma jen proto, že její protějšek nemovitost zdědil a nesplácí hypotéku. Druhá část diskutujících je výrazně kritičtější. Argumentují tím, že žena už hradí polovinu energií a přispívá na chod domácnosti, zatímco partner nemá s domem spojenou hypotéku ani nájem. Požadovat za takové situace další pravidelnou platbu proto považují spíše za vydělávání na vlastním partnerovi než za spravedlivé rozdělení společných nákladů.

Je to vůbec fér? Právní pozice vlastníka je jednoznačná

Je nutné si uvědomit, že partner, který dům zdědil po rodičích nebo prarodičích, je jeho výlučným vlastníkem s plnými dispozičními právy. Nezáleží na tom, zda žijete v manželství nebo v rámci nesezdaného soužití – dědictví nespadá pod režim tzv. společného jmění manželů. A vlastník budovy má plné právo stanovit podmínky, za kterých může v jeho nemovitosti bydlet kdokoliv jiný – včetně požadavku na nájem. Právně je to tedy naprosto v pořádku.

„U nesezdaných partnerů není společné bydlení chráněno tak jako v manželství. Pokud jeden z partnerů vlastní byt nebo dům, druhý k němu automaticky nezískává žádné vlastnické právo jen proto, že tam dlouhodobě žije nebo se podílí na provozu domácnosti. Vlastník může se svou nemovitostí právně nakládat bez souhlasu druhého partnera,“ říká k situaci JUDr. Ondřej Preuss, Ph.D., zakladatel platformy Dostupný advokát. 

Ekonomicky a morálně je ale otázka výrazně složitější. Kritici argumentují tím, že vlastník sám žádnou hypotéku ani nájem neplatí – dům získal zdarma a požadavek na nájemné od partnerky je proto jeho soukromým příjmem. Zastánci naopak tvrdí, že partnerka by v tržním nájmu za srovnatelné bydlení musela platit stejně nebo dokonce ještě více peněz, takže zaplatit partnerovi je pro ni vlastně výhodné. 

Pozor na investice do cizích nemovitostí

Pro nesezdané páry v podobných situacích je zásadní finanční riziko investic do cizí nemovitosti. Představte si, že partnerův zděděný dům je zastaralý. Potřebuje novou kuchyň, rekonstrukci koupelny i nové podlahy – partnerka v dobré víře přispěje polovinou nákladů s očekáváním, že to je investice do společného bydlení. Jakmile se ale pár rozejde, z investic do cizí nemovitosti se stane tzv. bezdůvodné obohacení. To znamená, že teoreticky lze žádat o peníze zpět, ale praktická cesta k nim může být velmi složitá. 

„S novým občanským zákoníkem a jeho pravidlem, že stavba je součástí pozemku, nejsou výjimkou ani případy, kdy partneři stavěli společně dům na pozemku partnerky a ta se vzhledem k tomuto pravidlu stala výlučným vlastníkem tohoto domu bez ohledu na investice druhého partnera,“ uvedla jeden z extrémních případů advokátka Aneta Lachmannová z advokátní kanceláře Drobiš & Novotný v komentáři pro e15. 

Vypořádání investic je nutné řešit nejpozději do tří let od konce partnerského vztahu. Za tu dobu musí partner, který peníze investoval, prokázat konkrétní částky – fakturami, výpisy z účtu, smlouvami o dílo a tak podobně. Bez důkazů je vymáhání téměř nemožné. Bohužel ale i s nimi není vůbec jednoduché – obvykle mohou spory tohoto typu trvat i déle než rok a mohou stát desítky tisíc korun na advokátních službách.  

Investice do rekonstrukce cizí nemovitosti bez písemné smlouvy představují v případě rozchodu velké finanční riziko. , ...

Jaké kroky podniknout při rozchodu? 

Když už k rozchodu dojde a partnerka se dostane do situace, kdy vložila do domu partnera značné prostředky, určitě dává smysl se pokusit získat peníze zpět. Prvním krokem by vždy mělo být sepsání kompletního přehledu investic s konkrétními fakturami a výpisy z účtu. Následně je dobré kontaktovat advokáta, který pomůže se sepsáním výzvy k vydání bezdůvodného obohacení a tu zašle doporučeným dopisem. Pokud se vlastník nevyjádří nebo odmítne, může situace eskalovat soudní žalobou. Ta je ale zdlouhavá a v některých případech i finančně nákladná, proto se vyplatí přímo s advokátem konzultovat, zda vlastně dává smysl. Co se však týče samotného nájemného, partner, který je vlastníkem nemovitosti, má plné právo ho po vás požadovat.