Zeptal jsem se odborníků na nejlepší koberec do bytu. Některým materiálům je lepší se obloukem vyhnout

Koberec na první pohled vypadá jako obyčejný kus textilu, na kterém nemůže být nic nezdravého, zvlášť když se jedná o přírodní materiál typu vlna. Aby ale takový koberec něco vydržel a splnil všechna očekávání zákazníka, výrobci do něho často přidají celou směsici chemikálií, které se pak uvolňují do ovzduší v bytě.   

Neviditelná chemie

Abychom nebyli nespravedliví, je pravda, že přírodní vlna bývá řady chemických úprav ušetřena. Od přírody má totiž antistatické vlastnosti i přirozenou tukovou vrstvu, která slouží jako ochrana před znečištěním. Materiál má nicméně tu nevýhodu, že přitahuje moly a plísně. Výrobci ho proto napouštějí přípravky proti škůdcům, jež mohou obsahovat chemikálie škodlivé i pro člověka. Příkladem je permetrin, jenž může dráždit sliznice a způsobovat poruchy imunitního systému. 

Syntetická vlákna procházejí pro změnu antistatickou úpravou, v jejímž rámci jsou někdy použity sloučeniny na bázi čpavku. Setkat se můžete i s úpravou odpuzující znečištění, která spočívá v nanesení impregnační vrstvy, jejíž složení také nebude zrovna přírodního původu. 

Koberce jsou praktické, ale mohou skrývat zdravotní rizika. , ...

Na rubu záleží 

Lidé při výběru koberce často dělají tu chybu, že se zaměřují jen na kvalitu a složení vlákna. Ve skutečnosti záleží i na materiálu spodní strany. Například molitanový rub bude obsahovat mnohem více umělých a potenciálně nebezpečných látek než přírodní juta. Jedním z nejhorších materiálů je pak styren-butadienová guma (SBR), používaná pro protiskluzové vrstvy, a to i u koberců určených pro dětské pokoje. Jak prokázaly laboratorní testy, styren je toxickou látkou, která ohrožuje reprodukci a působí jako karcinogen. 

Celkově se z koberců může uvolňovat celá řada toxinů včetně toluenu, etylbenzenu, xylenů a fluorových látek označovaných zkratkou PFAS. Zatímco v Evropské unii se výrobci snaží používání nebezpečných přísad minimalizovat, nad kobeci dováženými z Asie nebo pořízenými přes mezinárodní portály typu Wish, Amazon či AliExpress není žádná kontrola. V českých domácnostech se bohužel často vyskytují koberce z tržnic, které lákají nízkou cenou a originálním vzorem. Právě jim bychom se ale podle odborníků měli vyhnout obloukem. 

Toxické látky se používají i při výrobě koberců pro děti. , ...

Jak riziko snížit

Přítomnost chemických látek v novém koberci poznáte už po čichu. Nové výrobky vydávají zvláštní odér, který někomu voní, jinému zapáchá. Obecně se dá říct, že čím je tato vůně intenzivnější, tím více těkavých látek z koberce uniká do okolí. 

Po nějakém čase se odér vytratí a koberec přestanete v bytě cítit. V tu chvíli se už textilie stává mnohem bezpečnější, protože z ní toxiny z velké části vyprchaly. Tento proces se dá ovšem urychlit.  

„Při nákupu nového koberce požádejte prodejce, aby koberec nechal rozložený po dobu 72 hodin v dobře větrané místnosti, například v čistém skladu. Pokud je to možné, zajistěte, aby během pokládky nikdo nebyl doma, a pak řádně vyvětrejte,“ radí experti z Americké plicní asociace. 

Pečlivě si také rozmyslete, jakým způsobem koberec k podlaze připevníte. Nejméně zdravým postupem je použití lepidla, které může obsahovat nebezpečná rozpouštědla. Když to jde, použijte raději lepicí pásku, suché zipy nebo hřebíčky. Z nich se toxické látky uvolňovat nebudou. 

Opravdu zdravý koberec

Základem je ovšem vybrat takový koberec, u něhož budou zdravotní rizika nejnižší. Ekologicky šetrné výrobky nesou pečetě Rugmark, GUT nebo TŰT, které jsou zárukou kvality a minimálního obsahu škodlivin. Bývají sice dražší, ale zato u nich máte jistotu, že se z nich nebudou uvolňovat zdraví ohrožující toxiny. Opatrní bychom měli být zejména v dětských pokojích a vůbec v domácnostech s malými dětmi, které se na koberci rády povalují a někdy ho i ochutnají. Koberce opatřené ekologickou pečetí navíc bývají vhodné i pro alergiky a astmatiky, pro které je výběr zdravého koberce doslova klíčový.