Na svůj elektromobil namontovali solární panely. Očekávali nekonečný dojezd, ale realita byla daleko smutnější
Solární panely na elektromobilech budí dojem neomezeného dojezdu, protože vozidla pak mohou neustále čerpat energii ze slunečního záření. Taková představa je skutečně zajímavá. Jaká je ovšem realita? Jde o opravdovou technologickou revoluci, nebo jen o nenaplněné marketingové sliby?
Elektrická auta nejsou žádnou novinkou. Zhruba do roku 1920 byla dokonce schopná konkurovat vozům se spalovacími motory. Jenže souběhem okolností „nepřežila“. Objevovala se ovšem stále znovu a znovu. Velkým hitem jsou i nyní. Nabíjejí se připojením k elektrické síti. Jenže už několik let se hovoří o solárních vozidlech, které by nabíjelo sluneční záření přímo z panelů na karoserii.
Jsou solární panely zklamáním?
Výrobci solárních panelů na karoserii elektromobilů slibují eleganci, volnou energii i zvýšenou autonomii při jízdě. Jenže realita je poněkud jiná. Takové systémy totiž obvykle vyžadují optimální sluneční záření. Kolik si ho aktuálně během zimních dnů „užíváme“ v Česku, víme sami. Dobít na slunci baterii naplno mimo jízdu by navíc v současné době vyžadovalo několik desítek hodin.
Výrobci elektromobilů se myšlenkou solárních panelů zabývají už roky. Hyundai například v roce 2019 představil model Sonata. Sluncem poháněné nabíjecí systémy jsou i u páté generace plug-in hybridu Toyoty Prius k dispozici jako volitelná výbava. Dojezd přitom mohou prodloužit až o 1 250 kilometrů ročně jen za pomoci solární energie. Jenže přepočteno na dny to zase tak hodně není.
Miliardy korun v zapomnění
Solární panely zatím doprovází spíše zklamání. „Dobrým“ příkladem může být projekt německé společnosti Sono Motors. Ta slibovala se svým Sono Sionem 30 kilometrů denní sluneční autonomie. Vzhledem k vysokým nákladům a mizernému reálnému výkonu ovšem projekt v roce 2023 zmizel z povrchu zemského a nikdo už o něm neslyšel.
Start-up Lightyear nakonec neuspěl
, Stoqliq /...
Podobně dopadl i nizozemský start-up Lightyear, do kterého už v roce 2021 investoři napumpovali 110 milionů dolarů, což tehdy činilo zhruba 2,3 miliardy korun. Jenže ani tenhle projekt neuspěl. To ostatně platilo i při pokusu o jeho „resuscitaci“ s Lightyear 2. Žádné evropské solární auto tak (zatím) nespatřilo světlo světa, což se asi v nejbližší době nezmění.
Solární panely nejsou zbytečné
Mercedesu se střechou se 117 články se podařilo získat zpět 1,8 kWh, což je ekvivalent 24 kilometrů autonomie během dlouhé cesty. I v nejslunnějších oblastech ovšem zůstávají obecně čísla solárních panelů spíše skromná, byť nějaké kilometry navíc poskytnout mohou. Určitě tedy nejde o technologickou revoluci, o které mluví některá marketingová oddělení.
Na veletrhu CES 2026 představil projekt Solarstic, který patří pod Hyundai Motor Group, lehké a odolné polymerové panely. Navíc se opět hovoří o vysoké účinnosti. Realita? Takový Hyundai Ioniq 5 spotřebuje kolem 17 kWh na 100 kilometrů. K výrobě 13,6 kWh potřebných pro 80 kilometrů, což slibuje právě Solarstic, by 500W solární systém musel vykazovat maximální výkon 28 hodin denně. Ne, není to možné.
Solární panely lze u elektromobilů využít i jinak
, ...
Solární panely lze využít i jinak
Solární panely na elektromobilech mohou být účinné třeba při krátkých výletech ve slunečném podnebí. Rozhodně však aktuálně nejde o hlavní řešení dojezdu vozidel na elektřinu. Uplatnění ale mohou najít třeba u klimatizace, chladicích systémů baterie nebo při parkování, a to bez čerpání hlavních rezerv. To není kdovíjaká „hitparáda“, ale může to být praktické.
Solární panely lze navíc využít ještě jinak. Vloni bylo například v britském St Ives instalováno hned několik nabíjecích míst pro elektromobily u parkingů. Tyto nabíjecí stanice přitom využívají energii ze sítě solárních panelů namontovaných na přístřešcích. Kombinace elektromobility a sluneční energie je tedy možná i tímhle poměrně zajímavým způsobem.
