Evropská centrální banka chce zavést nový typ peněz. Právě zveřejnila blíže jejich podobu

Navzdory digitální době v Evropě ještě existuje spousta lidí, kteří si své peníze ukládají takzvaně do slamníku. Důvodem může být čistý konzervatismus, ale také nedůvěra k bankám. Co když finanční instituce zkrachuje a já své peníze už nikdy neuvidím? Scénář je to nepravděpodobný. Mnohem reálnější hrozbu představují zloději, kteří se k vám během vašeho pobytu na dovolené vloupají a hotovost odcizí. Nehledě na to, že z hodnoty bankovek pomalu, ale jistě ukrajuje inflace. 

Na druhé straně však není žádnou výhrou ani běžný bankovní účet. Banka si za jeho správu účtuje měsíční poplatky, a navíc vám často strhává další drobné za jednotlivé transakce. Úroky se v případě běžných účtů pohybují jen mírně nad nulou, hluboko pod mírou inflace. Bance vlastně platíte za to, že vaše peníze drží v bezpečí. Jenže ani toto bezpečí není zcela stoprocentní. Když si nedáte pozor a stanete se obětí dnes tolik rozšířeného phishingu, podvodníci vám účet vybílí, než ho stačíte zablokovat. 

Koncept digitálního eura

V Evropské unii se rodí koncept zcela nového typu peněz, který by věčný konflikt mezi bankou a slamníkem vyřešil. Bankovky by měly v budoucnu získat elektronickou podobu, aniž by byly spravovány soukromou finanční institucí. Digitální euro si můžete představit jako hotovost, kterou budete mít neustále ve svém telefonu nebo na zvláštní kartě místo papírových bankovek. Zároveň za její používání ale nebudete platit žádné poplatky. Bezpečí vašich financí i veškeré transakce bude držet v rukou Evropská Centrální Banka na náklady veřejného rozpočtu EU. 

Ačkoli Česká republika není členem eurozóny a její občané zatím nemohou snít ani o samotném euru, natož o euru digitálním, novému typu měny by se přesto musela přizpůsobit. Už třeba jen tím, že by obchodníci museli být schopni digitální euro přijímat ve svých prodejnách. Koncept je však zatím takříkajíc v plenkách a s jeho zavedením do praxe se počítá až v roce 2029. 

Evropská unie chce být nezávislá na kartách Visa a Mastercard. , ...

Proč to Evropa potřebuje

Až do tohoto bodu se z našeho textu mohlo zdát, že europoslanci chtějí digitálním eurem osvobodit občany od jařmu lakotných soukromých bankéřů. Pravý důvod ambiciózního plánu se však nachází jinde. Evropa se chce ve skutečnosti vymanit ze závislosti na všeobecně rozšířených kartách Visa a Mastercard pro­vozovaných společnostmi v USA. 

Nejde jen o to, že si tyto firmy na globálním používání svých karet mastí kapsy a mohou shromažďovat data o provedených transakcích. Evropská unie se bojí, že v případě konfliktu by Spojené státy mohly karty v Evropě zcela zablokovat. Ještě před dvěma lety by taková myšlenka byla smetena ze stolu jako naprosto absurdní. S nástupem Donalda Trumpa na post prezidenta USA se ale mnohé změnilo. 

Server France 24 v této souvislosti připomíná varující případ, kdy USA zablokovaly platební karty několika soudcům z Mezinárodního trestního soudu jen proto, že podpořili vydání zatykače na izraelského premiéra Benjamina Netanjahua.

Co se musí dořešit

Zavedení digitálního eura ovšem není záležitostí několika měsíců. Jeho architekti musejí vyřešit několik zásadních problémů. Jedním z nejpalčivějších je soukromí. Jestliže by vaši hotovost u sebe držela centrální banka, stát by de facto viděl váš zůstatek i každou vaši transakci. Tímto způsobem funguje například digitální juan v Číně, jejíž vláda má tak skrze centrální banku přesný přehled o finanční situaci každého občana. 

Tento model europoslanci striktně odmítají. Systém podle nich musí být nastaven tak, aby centrální banka ani jednotlivé vlády k datům občanů neměly přístup. Digitální eura by lidé měli mít uloženy v elektronické peněžence napojené na účet u soukromé banky, která bude transakce a zůstatky evidovat stejně jako doposud bez toho, aby je sdělovala třetí straně. 

Mnoho lidí se bez hotovosti dodnes neobejde. , ...

Transakce provedené v režimu offline pak neuvidí ani banka soukromá. Bez připojení k internetu by tedy platba digitálním eurem měla proběhnout zcela stejným způsobem jako platba hotovostí. Nikdo kromě vás nebude vědět, zda jste těch několik eur utratili za mléko a rohlíky, nebo za pivo v hospodě. 

Banky se bojí kolapsu

Samotné banky z připravovaného systému samozřejmě radost nemají. Odliv peněz z běžných účtů do Evropské Centrální Banky může jejich činnost dokonce paralyzovat, protože nebudou mít cash flow k investicím a nabízení úvěrů. Aby se finanční systém v Evropě zcela nezhroutil, europoslanci plánují digitální peněženky limitovat stropem 3 000 eur (asi 73 tisíc Kč) na osobu. Jakákoli částka nad tento limit by měla být spravována soukromou bankou prostřednictvím běžného či spořicího účtu. 

Vidíme tedy, že zavedení digitálního eura nebude tak jednoduché, jak by se zdálo. Plán už nicméně dostává jasné obrysy a pokud se nevyskytnou komplikace, elektronická verze hotovosti by mohla být v Evropě používána už za tři roky. Zda se někdy dočkáme i digitální koruny, zatím není známo. V tuto chvíli ostatně ani nevíme, zda se někdy dočkáme eura.