Když žehlička prská a špiní prádlo, pomůže kyselina citronová. Vyčistí vodní kámen i staré usazeniny

Žehlení je jednou z nejméně oblíbených domácích prací. Většina lidí ho chce mít rychle za sebou, a tak se dopouští mnohých chyb, aniž by o nich věděli. Žehlička se například neuklízí hned po žehlení. Je nutné ji nechat nejen vychladnout, ale i dobře proschnout. Veškerou vodu z ní tedy vylijeme a nádobku necháme otevřenou. Mezi další chyby patří také používání abrazivních houbiček k čištění žehlicí plochy nebo vody z kohoutku namísto destilované. Při správné údržbě však může i starší žehlička fungovat bezchybně roky a prádlo zůstane dokonale čisté a svěží.

Kámen, usazeniny, bakterie a špína na oblečení

Žehličky s napařováním pracují s vodní párou, která vzniká přehřátím vody v malém zásobníku. Jenže i ta nejčistší voda, ať už z kohoutku, nebo destilovaná, zanechává po čase drobné zbytky minerálů. Ty se hromadí v otvorech žehlicí desky i ve vnitřních trubicích, kde se vlivem tepla a vlhkosti tvoří ideální prostředí pro bakterie a plísně. Výsledkem je tmavá voda s nepříjemným zápachem, která při napařování vystřikuje na oblečení. A jako naschvál se objeví právě ve chvíli, když žehlíte bílou košili. 

Velkým problémem bývá i to, že mnoho lidí nechává v žehličce zbytek vody po každém použití. Kvůli této chybě se voda z uložené žehličky stále pomalu odpařuje. Minerály se tak usazují v otvorech pro páru, zůstává zde vlhko – a to vše může celý přístroj časem poškodit.

Žehličku je nutné čistit, jinak poškodí prádlo , ...

Destilovaná voda nepomůže, pokud v žehličce zůstává

S výše popsanými problémy bohužel nepomůže ani destilovaná voda. Ta sice obsahuje naprosté minimum minerálů a přístroj tolik nezanáší, ale pokud ji ponecháte v nádobce, postupně se odpařuje úplně stejně jako ta z kohoutku. Ve vlhkém prostředí se pak množí bakterie, vznikají plísně, a to vše se po nahřátí plochy začne pálit a ulpívat na látkách a oblečení. 

Odborníci doporučují po každém žehlení nádobku zcela vyprázdnit a žehličku nechat na pár minut nahřát naprázdno. Tím se vypaří i poslední kapky vody. Výrobci radí čištění provádět alespoň jednou měsíčně, a to i tehdy, pokud používáte vodu přefiltrovanou nebo destilovanou. Čištění totiž není jen o odstranění vodního kamene, ale i o prevenci množení mikroorganismů. Většina moderních žehliček je už vybavena programem “Self-clean”, který odstraní ze spotřebiče nežádoucí usazeniny, nečistoty a vlhkost. Při zanedbané péči už to ovšem nestačí a je nutné si pomoci přípravky.

Základem péče o žehličku je používání destilované vody , ...

K vyčištění stačí surovina za pár korun

Na internetu koluje řada “zaručených“ návodů, jak žehličku vyčistit. Snad v každém z nich najdeme zubní pastu. Ta si má údajně dobře poradit s připáleninami na žehlicí ploše, ale i se zašlými skvrnami a vysráženými minerály. Pravdou je, že zubní pasta celou plochu spíše poškodí. Obzvlášť nebezpečné je použití pasty s abrazivními složkami, které desku poškrábou a zničí její ochrannou vrstvu. Výsledkem je trvalé poškození celého povrchu a žehlička, která neklouže po oblečení. 

Mnohem lepší a účinnější variantou je kombinace vody a kyseliny citronové. Stačí rozpustit jednu až dvě lžičky kyseliny citronové v půl litru vody, roztok nalít do žehličky a zapnout napařování na střední teplotu. Po několika minutách nechat přístroj vychladnout, vodu vylít a celý proces zopakovat s čistou vodou, aby se vypláchly zbytky kyseliny. Pro silnější usazeniny lze roztok nechat působit přes noc.

Pokud má vaše žehlička nerezovou nebo keramickou žehlicí plochu, můžete ji jemně dočistit hadříkem namočeným v octové vodě. U teflonových povrchů se však ocet ani kyselina citronová nedoporučují. Místo toho použijte roztok teplé vody a kapky prostředku na nádobí. Na konci celého procesu ještě zapněte zmíněnou funkci samočištění, pokud je jí daný přístroj vybaven.