Rychlovarné konvice z plastu mohou uvolňovat škodlivé látky. Bezpečnější je sklo nebo nerez

Rychlovarné konvice představuje rychlou, praktickou a cenově dostupnou pomůcku do kuchyně. Právě nízká cena a masová výroba ale často znamenají použití materiálů, které nejsou zcela inertní. Při zahřívání na vysoké teploty dochází k chemickým reakcím, které mohou mít negativní vliv na zdraví člověka.

Materiál, ze kterého se uvolňují škodliviny

Asi nikoho nepřekvapí, že oním problematickým materiálem je plast. Plastové konvice jsou oblíbené kvůli nízké ceně a malé hmotnosti. Většina z nich je však vyrobena z polymerů, které nejsou stabilní při opakovaném zahřívání. Při teplotách kolem 100 °C může docházet k uvolňování bisfenolu A (BPA) a látek z kategorie ftalátů. Tyto látky představují takzvané endokrinní disruptory, což znamená, že mohou narušovat hormonální rovnováhu.

Voda uvařená v plastové konvici může obsahovat bisfenol A , ...

Uvolňování chemikálií je přitom ovlivněno kvalitou plastu, tloušťkou stěn, ale také délkou kontaktu s vodou. Čím déle voda stojí v konvici, tím více času mají látky na přestup do roztoku. Rizikem jsou i mikroplasty vznikající postupnou degradací materiálu. Ty mohou fungovat jako nosiče dalších chemických aditiv.

Uživatel většinou ale žádné změny nezpozoruje. Chuť vody je totiž ovlivněna jen minimálně. Přesto se látky hromadí v organismu a efekt je dlouhodobý. Jedná se o chronickou zátěž, která se neprojeví hned, ale může přispět k metabolickým i reprodukčním problémům.

Proč jsou starší konvice nejhorší?

Stárnutí plastu je proces, který probíhá v důsledku tepla, UV záření a mechanického namáhání. V kuchyni se často kombinují všechny tři faktory. Z hlediska zdravotního rizika je nejvíce kritický moment, když se v materiálu začnou tvořit mikrotrhliny. Ty nejsou viditelné, ale jejich vliv na uvolňování škodlivých látek je zásadní. Čím hrubší je povrch uvnitř konvice, tím rychleji dochází ke kontaminaci vody. Tento proces nelze zvrátit žádným čištěním.

Zajímavé je, že konvice se stejnou deklarací materiálu mohou časem vykazovat rozdílné chování. Záleží na čistotě polymerů, kvalitě výroby i přítomnosti dalších přísad. V případě levnějších modelů se mnohdy šetří právě na kvalitě plastu, protože ta je pro spotřebitele neviditelná. Výsledkem je ale kratší životnost konvice a vyšší zdravotní riziko.

Mnoho lidí si přitom pořídí novou konvici až v okamžiku, kdy se u té staré objeví nějaká mechanická závada. To je ale pozdě. Z hlediska bezpečnosti je vhodné plastovou konvici vyměnit zhruba po dvou letech používání. A pokud je navíc vystavena tvrdé vodě, dochází k výrazně rychlejší degradaci.

Bezpečnější alternativy

Nejbezpečnější volbou jsou konvice z borosilikátového skla. Sklo nereaguje s vodou ani teplem a neuvolňuje žádné chemické látky. Je chemicky inertní, a proto vhodné pro každodenní použití. Jedinou nevýhodou je jeho vyšší hmotnost a náchylnost k rozbití.

Elektrické konvice z borosilikátového skla jsou bezpečné , ...

Další možností je nerezová ocel. Kvalitní nerez je stabilní, pevná a odolná vůči dlouhodobému tepelnému namáhání. Důležité je volit nerez AISI 304 nebo 316. Levnější slitiny mohou obsahovat malé množství niklu, který se může uvolňovat do vody, zejména při prvním použití. Po několika vyvařeních se ale riziko snižuje.

Keramické konvice jsou esteticky atraktivní, ale mají vyšší energetické ztráty. Materiál se déle ohřívá a dochází k větší spotřebě energie při každém cyklu. Pokud však nejde o glazury s těžkými kovy, představují zdravotně bezpečnou variantu. To je však nutné si při nákupu ověřit.