Češi je mají za plevel, ale ve skutečnosti jsou chráněné a nesmí se trhat. Pokuty jdu do statisíců

Ochrana životního prostředí je dnes nedílnou součástí společnosti. I proto je pevně zakotvena mezi zákony, přesněji řečeno o ní mluví zákon o ochraně přírody a krajiny. Právě proto si z lesa nemůžete domů přinést jakoukoli jarní květinu, i když vám na první pohled bude připadat obyčejná. Některé z jich jsou přísně chráněné a za jejich utrhnutí by vám hrozila vysoká pokuta.

Za zničení zvláště chráněné rostliny zařazené do kategorie ohrožených hrozí pokuta až 20 000 Kč. Zničením se přitom myslí jak přímé utrhnutí, tak způsobení úhynu nedovoleným zásahem do životního prostředí rostlin. Ještě více se trestá zničení zvláštně chráněné rostliny kriticky nebo silně ohroženého druhu – za to hrozí pokuta až 100 000 Kč. Obzvlášť se mějte na pozoru na zvláštně chráněných územích. Pokud byste spáchali přestupek zde, pokuta může být až dvojnásobná.

Prstnatec májový

Prstnatec je na první pohled velmi lákavý, jelikož se může pochlubit fialovými, purpurovými, nachovými a výjimečně bílými květy, které poutají pozornost. Jedná se o vytrvalou bylinu rostoucí do výšky 15 až 45 cm. Nejčastěji ji najdete na vlhkých až podmáčených loukách, vrchovištích a prameništích. Kvete v období května a června, přičemž u nás se vyskytuje hned několik poddruhů. V minulosti prstnatec májový hodně trpěl kvůli přeměnám luk na ornou a stavební půdu. I to je důvod, proč je v současné chvíli zařazen na seznam ohrožených druhů.

Vachta trojlistá má i léčivé účinky. , ...

Vachta trojlistá

Jedná se o bylinku, která v přírodě zaujme dlouhými bílými řapíkatými listy a květy připomínajícími svým shlukem hrozen. Ještě o stupeň zajímavější jsou však její vlastnosti. Vachta obsahuje hořčiny, třísloviny, jód a vitamín C. Obsah hořčin je dokonce tak vysoký, že se vachta může používat jako amarum – tedy lék proti žaludečním potížím. Dá se z ní dokonce uvařit čaj, nicméně chutná hodně hořce. Lidově se jí přezdívá hořký jetel a můžete ji pěstovat i na své zahrádce – má ráda mělké okraje zahradních jezírek. Kvete v květnu a červnu a obstojí také jako okrasná rostlina.

Nicméně v přírodě se trhání vachty rozhodně vyvarujte. Nesmí se u nás sbírat ani pro léčebné účinky, nesmí se ani jinak poškozovat. Patří totiž mezi ohrožené rostliny a je chráněna zákonem. Ve volné přírodě jí ubývá zejména kvůli úbytku stanovišť vhodných k růstu (těžba rašeliny, vysušování zamokřených luk apod.).

Tolije bahenní

Nádherná tolije má dokonce kořeny až ve starověkém Řecku. Tamější obyvatelé ji nazývali „bylinou rostoucí na Parnasu“, přičemž Parnas je pohoří ve středním Řecku. Právě odtud pramení její latinské rodové jméno Parnassia. Lidově se jí říká srdeční nebo samolístek a v minulosti patřila mezi léčivé bylinky. Přesněji řečeno se s ní léčily srdeční choroby. Odtud se pak zřejmě vzal její český název tolije. Původ má pravděpodobně ve staroslovanském slově „toliti“, což znamená mírnit nebo konejšit bolest.

V současnosti se už k lékařským účelům nepoužívá. V přírodě se ovšem vyskytuje velmi vzácně, a proto byla zařazena mezi silně ohrožené druhy chráněné zákonem. Upoutá vás krásnými bílými kvítky, které za slunečného počasí voní po medu. Zajímavostí je, že za deštivého počasí a navečer jsou naopak zcela bez vůně. Kvete během července, srpna a září a vyhovuje jí minerální, kyselá i vápnitá půda. Pokud byste ji v přírodě chtěli hledat, vypravte se na velké slatinné louky, k břehu rybníku nebo na rašeliniště.

Žebratku bahenní ve volné přírodě určitě netrhejte. , ...

Žebratka bahenní

Žebratka se pyšní vznešeným a zajímavým vzhledem, díky kterému je oblíbenou okrasnou rostlinou v zahradních jezírkách. Jedná se o 15 až 50 cm vysokou vodní bylinu s kopinatými listy a bílo-fialovými květy. Kvete během května, června a července v mělkých tůních, slepých ramenech řek nebo ve vodních příkopech. Ve volné přírodě ji opět netrhejte a nijak nepoškozujte, protože se jedná o ohrožený druh naší květeny. Stejnou kategorii jí přisoudily také naše zákony.