„Ženete nás do dětí, ale pak je nechcete hlídat.“ Mladí rodiče se pustili do generace svých rodičů

Právě v tomto ohledu často nastává generační střet. Na jedné straně stojí rodiče a příbuzní, kteří se netrpělivě vyptávají, kdy už konečně přijde na řadu potomek.

Podobná zkušenost se přitom objevuje i v internetových diskuzích. „Nejdřív se nás pořád ptáte, kdy už budeme mít děti, ale když je máme, nechcete je hlídat,“ zní jedna z častých výtek mladých rodičů v internetových diskuzích. Rozdíl mezi očekávanou pomocí prarodičů a její skutečnou podobou pak může být zdrojem frustrace a rodinných konfliktů.

A kdy už budete mít děti?

Ačkoliv porodnost v poslední době neustále klesá, většina Čechů rodinu založit chce. Podle průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění považují tři čtvrtiny české společnosti za ideální model dvoudětné rodiny. Celkem 17 % respondentů označilo za ideální rodinu se třemi dětmi. Rodinu s jedním dítětem pak považují za ideální 2 % respondentů.

I když mladí lidé mohou po dětech toužit, často založení rodiny odkládají na pozdější dobu. Řada lidí chce mít nejprve vyřešené bydlení a kariéru a zároveň dostatek času si užít život bez dětí. Není však výjimkou, že mladé páry čelí otázkám rodiny a svého okolí, kdy už se konečně do založení rodiny pustí.

Například na Redditu jedna z uživatelek popisuje, že dostává otázky na dítě při každém rodinném setkání: „Nejsem si jistá, jak zvládnout otázku, kdy budu mít děti, a upřímně už mě ta otázka dost nebaví, protože moje odpověď je vždycky stejná: Plánuju být doktorka a chci se soustředit na kariéru. Do školy budu chodit minimálně do 28–30.“ 

Pomoc prarodičů může ovlivnit rozhodnutí mít dítě

Mnoho párů ještě před samotným založením rodiny přemýšlí nad tím, jak bude jejich režim fungovat, zda mají v blízkém okolí prarodiče, kteří mohou pomoci s hlídáním a v jaké míře je budou do péče o potomka zapojovat. 

Ze studie Roberty Rutigliano publikované v odborném časopise Demography vyplynulo zajímavé zjištění. Srovnání v 11 evropských zemích ukázalo, že ochota prarodičů alespoň občas pomáhat s hlídáním dětí může pozitivně ovlivňovat rozhodnutí mladých lidí založit rodinu. Ještě výraznější souvislost se ukázala u prarodičů, kteří jsou ochotni pomáhat pravidelně. V zemích jako Belgie a Francie, ale také v Rakousku, Německu, Řecku, Itálii, Španělsku a Švýcarsku byla tato pomoc spojena s vyšší pravděpodobností narození prvního dítěte.

Ne všichni prarodiče chtějí a mohou svá vnoučata hlídat , ...

Když prarodiče hlídat nechtějí nebo nemohou

Zatímco v některých rodinách se prarodiče s radostí zapojují do péče o svá vnoučata a na hlídání si vyhradí čas, v některých rodinách naopak tento model nefunguje. Někteří prarodiče jednoduše hlídat nechtějí, často také nemohou. Důvody bývají mnohdy ekonomické. Pokud mladí lidé založí rodinu ve 30 letech a jejich rodičům je například 55 let, stále se nacházejí v produktivním věku a každodenně docházejí do práce.

Pro řadu rodin však takové nastavení znamená frustraci. Jedna z uživatelek v diskuzi na eMimino.cz zmiňuje: „Máme dvě malé děti (starší 4 roky), dobré vztahy s oběma prarodiči, s jedněmi dokonce bydlíme. Naše děti samozřejmě milují, ale žijí hodně aktivním životem a přes spoustu slibů a plánů naše děti nebyly nikdy přes noc pryč. Neberou si je nijak zvlášť ani přes den. Ne že by nechtěli, ale nikdy si nenajdou čas.“

Další z diskutujících má však na celou věc jasný názor: „Prarodiče NEMAJÍ POVINNOST brát si děti a hlídat děti a starat se o vnoučata. A ty bys to neměla brát jako křivdu, že se nehlídají. Oni si své děti vychovali, tohle jsou tvé děti. Tak to je.“

Podobný názor sdílí i další uživatelka: „Tak jsou to vaše děti, ne jejich… jako chápu, že je to nepříjemný, jsem ráda, když mi rodiče hlídaj malou, ale beru to jako laskavost, není to jejich povinnost.“

Otázka hlídání může být předmětem konfliktů

Pokud se očekávání obou stran už předem nevyjasní, může to vést ke zklamání i dlouhodobějším konfliktům. Zatímco mladí lidé mohou pomoc prarodičů vnímat jako přirozenou součást fungování rodiny, jejich rodiče to mohou považovat spíše za dobrovolnou laskavost.