Bydlení zdarma výměnou za krmení koček a zalévání květin je mezi lidmi stále populárnější. Vynachválit si ho nemohou ani vlastníci bytů

Představa cizího člověka ve vlastním bytě je pro řadu lidí jen těžko zvládnutelná. Pro ty, kterým to ale nevadí, je housesitting jako dělaný. Službu využívá i mnoho cestovatelů z Česka – a podle rozhovorů, které médiím poskytují, si ji nemohou vynachválit. Zároveň však upozorňují, že to není bezplatné ubytování pro flákače, ale je zapotřebí spolehlivost, zodpovědnost a konkrétní dovednosti, které majitelé vyžadují. A i při nejlepší vůli nese určitá rizika, která je třeba znát, než se do podobné aktivity pustíte. 

Co je housesitting a jak funguje?

Housesitting je zjednodušeně řečeno výměnný obchod. Na jedné straně stojí majitel nemovitosti, který na určitý čas (týden, měsíc nebo třeba rok) odjíždí a potřebuje, aby se o jeho byt či dům někdo staral se vším, co to obnáší. Na druhé straně je pak housesitter (hlídač domu), který výměnou za péči o nemovitost získá bydlení zdarma. Žádná ze zúčastněných stran obvykle nic tomu druhému neplatí, jde o vzájemnou pomoc, která bývá zpravidla bezplatná. 

Praktický postup je takový, že se zájemce registruje na jedné či více různých platformách, vytvoří si účet, kde popíše sebe, své zájmy a dovednosti a následně získá první zkušenosti a s nimi i reference. Pak buď sám aktivně odpovídá na nabídky majitelů, nebo čeká, až ho někdo přímo osloví na základě profilu. Následuje typicky rychlý online pohovor, kde se obě strany seznámí a dohodnou konkrétní podmínky. Pak už stačí jen převzít klíče a instrukce k nastěhování. 

Důležité však je si uvědomit, že housesitting není ani omylem dovolená v cizím bytě – je to služba. A očekává se u ní, že housesitter bude většinu dne v domě, zejména pokud je tam zvíře, a bude majitele průběžně informovat o stavu domácnosti. Divoké večírky, nekontrolované návštěvy nebo delší víkendové výlety jsou tak obvykle majitelem přímo vyloučeny.

Proč to vyhovuje majitelům i hlídačům? 

Pro majitele bytů má tato služba celou řadu benefitů – například jejich domácí mazlíček zůstane doma ve známém prostředí, kde používá své věci. Kromě toho je také dobré, že nemovitost zůstává obydlená, což znamená menší pravděpodobnost, že se stane terčem zlodějů. A v neposlední řadě to může dávat smysl i nákladově, protože například za psí hotel běžně utratíte od tří do osmi set korun za noc. A pokud se chystáte odjet pryč na dva týdny, může se to extrémně prodražit. Správný housesitter se o něj postará zadarmo. 

Výhody to má i pro hlídače nemovitostí, kteří si chválí možnost poznat místo z úplně jiné perspektivy, seznámit se s novými lidmi a ušetřit.

„Hlavně to, že to je velmi levný druh cestování, člověk ušetří spoustu tisíc za ubytování a zároveň je to úplně něco jiného, než když jedete do hotelového komplexu ve vyhlášené turistické oblasti. Bydlíte přímo v domě, kde bydlí místní a je to autentické. Na housesittingu je skvělé, že si děti mohou vyzkoušet i péči o jiná zvířata, než mají doma. Náš pes nesnese vedle sebe kočku, proto jsme si vybrali právě hlídání koček na Tenerife. Také se můžete seznámit s novými lidmi, poznat jinou kulturu, což je inspirující. Třeba s paní, která u nás byla jako první na hlídání psa a bytu, jsme v kontaktu dodnes a jsme pozvaní i k nim domů,“ odpovídá housesitterka Anastázie v rozhovoru pro magazín Naše Téma na otázku, co ji na tomto způsobu cestování láká nejvíce. 

Osobní seznámení a předání instrukcí před odjezdem majitelů je pro obě strany klíčovým krokem. , ...

Jak s housesittingem začít?

Hlavní cestou k housesittingu je registrace na některé z renomovaných platforem. Velmi populární je TrustedHouseSit­ters, která má více než 10 tisíc aktivních nabídek ve 130 zemích po celém světě. Podobných platforem však existuje spousta – třeba Nomador, MindMyHouse nebo HouseCarers. Obvykle musíte zaplatit poplatek za roční členství, následně si vytvoříte účet a propojujete se s majiteli nemovitostí či hlídači. 

Alternativní možností jsou také lokální skupiny na sociálních sítích, ale pro řadu lidí jsou více nebezpečné – nejsou tak transparentní, profily nemusí být ověřené a tedy ani výsledek nemusí být úplně příjemný. Mezi hlavní rizika totiž patří riziko krádeže nebo poškození majetku i nedostatečná péče o zvířata ze strany housesittera. 

Podtrženo a sečteno tak housesitting má svá rizika, ale pro řadu lidí je to velmi zajímavý trend, jak se dostat blíže k místní kultuře, poznat zajímavá místa a v neposlední řadě také ušetřit za ubytování. Ze strany majitelů bytu je pak příjemné, že nemusí vymýšlet, kam umístí své čtyřnohé miláčky a zároveň se nemusí strachovat o to, zda si jejich neobývaný byt nevyhlédne nějaký zloděj.