Máte doma kameru pro hlídání dětí? Možná sleduje víc než jen děti. Bez tohoto zabezpečení kameru doma nezapínejte
Domácí kamery určené k hlídání dětí nebo majetku jsou běžnou součástí moderních domácností. Jsou ceněné pro pohodlí, které přinášejí – umožňují sledovat dění doma odkudkoliv, ukládat záznamy do cloudu a mít jistotu, že je vše pod kontrolou. Rozšíření jejich funkcí ale zároveň znamená, že na ně útočníci čím dál častěji cílí.
Spolu s pohodlím se tak objevuje i odvrácená strana. Pokud nejsou kamery správně zabezpečené, mohou být snadným vstupním bodem k citlivým datům. Útočníci pak získávají přístup k přenosům i uloženým záznamům, které by nikdy neměly opustit soukromí domácnosti.
Cloudové úložiště a riziko úniku záznamů
Mnoho IP kamer dnes využívá cloudová úložiště, která umožňují sledovat záznamy odkudkoliv. Většina poskytovatelů používá šifrování, a to jak při přenosu dat, tak při jejich uložení. Úroveň zabezpečení se ale značně liší. Zatímco některé služby nabízejí end-to-end šifrování, které zajišťuje přístup jen samotnému uživateli, jiné takovou úroveň ochrany neposkytují.
Historie už ukázala, že ani renomované služby nejsou stoprocentně bezpečné. Úniky se objevily jak kvůli hackerským útokům, tak kvůli chybám v konfiguraci přístupových práv. V případě domácích kamer to je obzvlášť citlivý problém, protože záznamy mohou obsahovat soukromé momenty z rodinného života. Proto je důležité pečlivě vybírat poskytovatele a pravidelně kontrolovat nastavení účtu i zabezpečení.
Dalším problémem je samotná architektura cloudových služeb. Pokud poskytovatel ukládá záznamy bez end-to-end šifrování, může mít teoreticky přístup k obsahu i on sám. To vyvolává otázky o tom, komu vlastně data patří a zda mohou být využita i pro jiné účely, například pro analýzu či marketing.

Kroky k ochraně přístupu ke kameře
Velkým rizikem bývá nedostatečně silné heslo. Výchozí kombinace dodané výrobcem jsou často veřejně dostupné, a proto je nutné je hned po instalaci změnit. Silné heslo by mělo mít minimálně 12 znaků a obsahovat kombinaci velkých a malých písmen, číslic a speciálních symbolů. Vhodným pomocníkem jsou správci hesel, kteří usnadňují tvorbu i správu unikátních hesel pro každé zařízení.
Další vrstvu ochrany přináší dvoufaktorové ověření (2FA). Kromě hesla je vyžadován ještě druhý faktor, například jednorázový kód zaslaný do aplikace nebo SMS. Díky tomu je mnohem těžší získat neoprávněný přístup, i kdyby bylo heslo prolomeno. Podpora 2FA je dnes dostupná u většiny moderních kamer a souvisejících cloudových služeb, přesto u některých levnějších modelů stále chybí. Při výběru zařízení je proto vhodné ověřit, zda tuto funkci nabízí.
Slabé heslo nebo chybějící 2FA mohou mít mnohem širší důsledky než jen ztrátu soukromí. Infikované kamery bývají zneužívány i pro rozsáhlé útoky typu DDoS. Útočníci je zapojují do tzv. botnetů, které pak dokážou ochromit servery nebo celé internetové služby. Nedostatečně zabezpečená kamera tak může sloužit i jako výchozí bod pro kybernetické útoky.

Pravidelné aktualizace firmwaru
Výrobci pravidelně vydávají aktualizace firmwaru, které opravují známé bezpečnostní chyby a chrání zařízení před novými hrozbami. Útočníci totiž často zneužívají starší verze softwaru, kde jsou slabiny už veřejně známé. Pokud uživatelé aktualizace zanedbají, otevírají hackerům cestu k zařízení.
Možnosti aktualizace se liší podle výrobce. Některé kamery umožňují manuální instalaci přes webové rozhraní, jiné mají vlastní mobilní aplikace. U novějších modelů je běžná i automatická instalace, která probíhá na pozadí. V každém případě by uživatelé neměli upozornění na novou verzi odkládat. Rozdíl mezi aktuálním a zastaralým firmwarem může být plně zabezpečená kamera, nebo naopak otevřená vrátka pro útočníky.
Proaktivita uživatelů je nejdůležitější. Některé nejznámější útoky na IP kamery byly postavené na prozrazených zranitelnostech, které už výrobci dávno opravili, ale uživatelé aktualizace neinstalovali. To ukazuje, že i sebelepší zabezpečení heslem či šifrováním může selhat, pokud je software zařízení zastaralý.