Darovaný byt rozhádal rodinu na 20 let. Dokud sestra byt neprodá a nedá mi půlku, nepromluvím s ní

Rodiče mohou darovat jednomu ze svých potomků byt. Tento krok mívá různé příčiny, a to především uspořádání majetkových poměrů ještě za života. V některých případech má ale i nepěkné důsledky. Někdy totiž darovaný byt rozhádá rodinu na desítky let. Neobdarovaný sourozenec může požadovat, aby sourozenec obdarovaný nemovitost prodal a dal mu polovinu utržené částky. Jenže ve skutečnosti na nic takového nemá právo. Často dokonce nedostane vůbec žádnou kompenzaci.

Darování bytu jen jednomu sourozenci

V rodině se často řeší převod nemovitosti tak, že je darována pouze jednomu dítěti. Sourozenec se tak může cítit znevýhodněný. Český zákon ovšem respektuje vlastnické právo rodičů, takže ti mohou za svého života darovat nemovitost komukoli. Znevýhodněný sourozenec nemá jak takovému kroku zabránit a nenáleží mu ani finanční kompenzace. Minimálně za života rodičů. Přesto se určitého vyrovnání jednoho dne může dočkat, byť to není tak úplně jednoduché a navíc se nemusí jednat o polovinu.

Podobnou zkušenost popsala také uživatelka diskusního fóra Reddit: „Rodiče ještě za života darovali byt sestře, protože v něm dlouhé roky bydlela. Po jejich smrti jsem měla pocit, že je to nespravedlivé, a několik let jsme spolu téměř nemluvily.“

Na finanční kompenzaci neexistuje nárok vždy a nemusí se jednat o polovinu , ...

Jak se řeší darovaný byt při pozůstalosti?

Za určitých okolností se může hodnota darovaného bytu při dědickém řízení započítat na dědický podíl (tzv. kolace). U dětí, které jsou zákonem považovány za nepominutelné dědice, přitom konkrétně dochází k „započtení na povinný díl“. Dárce nemovitosti, tedy rodič, ovšem může určit i delší než tříletou lhůtu. Důležité je, že kolace se neuplatňuje automaticky, neexistuje-li pokyn zůstavitele, takže ji dědic musí sám navrhnout. Nenavržení kolace může znamenat, že se zbytečně připraví o majetek.

Je-li kolace uplatněna, hodnota darované nemovitosti se započítá při výpočtu dědických podílů. Výši povinného dílu přesně vymezuje zákon. „Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu,“ píše se v zákoně č. 89/2012 Sb., tedy v občanském zákoníku.

Darování bytu někdy udělá v rodině skutečně zlou krev , ...

Existují i výjimky z pravidla

Pokud by došlo k úmrtí rodičů třeba až po 10 letech od darování, přičemž sami neprodloužili tříletou lhůtu, do dědictví a vypořádání se hodnota nemovitosti nezapočítává. Darovací smlouvu je ovšem přece jen možné napadnout, a to pokud by například v době darování byli rodiče prokazatelně nesvéprávní či pod nátlakem. Takové případy se skutečně stávají.

„Co se, žel, skutečně občas stává: jeden z potomků ‚přesvědčí‘ umírajícího rodiče, který trpí např. Alzheimerovou chorobou, že mu má darovat nemovitost. Druhý sourozenec/sou­rozenci se to ovšem dozví až během pozůstalostního řízení. V takovém případě lze samozřejmě napadnout platnost darovací smlouvy. Neplatnost smlouvy lze žalovat i v případě, kdy mohl být dárce uveden v omyl či se ocitl pod psychickým nebo fyzickým nátlakem.“ uvádí Notářská komora České republiky (NK ČR).