Češi přišli na to, jak mít teplou vodu okamžitě po otočení kohoutkem. Stačí drobná úprava v koupelně
Jestli vás po otočení kohoutku trápí čekání na přísun teplé vody, rozhodně nejste sami. Se stejným problémem se často potýkají zpravidla lidé v rodinných domech nebo také obyvatelé větších bytových domů s centrálními rozvody. Co je na vině a jak tuto nepříjemnost, která může za zbytečné plýtvání vody i energie na její ohřev, vyřešit?
Jednou z častých výhod bydlení v paneláku je, že díky bytovému instalačnímu jádru v blízkosti stoupaček začíná téct teplá voda téměř ihned po jejím zapnutí. Pokud se ale ohřívač teplé vody nachází ve větší vzdálenosti od koupelny či kuchyně, můžete na to, než se teplá voda k umyvadlu dostane, čekat klidně i několik minut.
Čím delší je trasa, kterou voda potrubím musí k bateriím urazit, tím větší jsou totiž také tepelné ztráty, kvůli nimž se voda během této cesty ochlazuje. Běžně se tak musí nějakou dobu odpouštět, než vyteče všechna studená voda. Tento problém má ale hned několik řešení, ze kterých si můžete vybrat to, které je vhodné zrovna pro vaši situaci.
Umístění hraje zásadní roli
Ať už pro ohřev vody v domácnosti využíváte plynový kotel, tepelné čerpadlo s akumulační nádobou, nebo klasický elektrický bojler, pozice tohoto zařízení vůči kuchyni a koupelně má vždy důležitou roli. Tepelný ohřívač by se měl totiž vůči těmto místnostem nacházet co nejblíž, aby měla teplá voda před sebou co nejkratší trasu.
Ideální je tedy umístit ho například do nějaké technické místnosti hned za koupelnu, aby potrubí měřilo zhruba 3 až 5 metrů. V takovém případě bude zpoždění teplé vody pro finální využití ještě zanedbatelné.
Doplňkový ohřívač se umisťuje přímo do koupelny.
, ...
Pomoc v podobě doplňkového ohřevu
Pokud není tuto vzdálenost možné dodržet, nejrychlejším řešením je pořídit si elektrický průtokový ohřívač, který bude sloužit pro ohřev vody ideálně pouze pro umyvadlo nebo dřez, kde problém s čekáním na teplou vodu vzniká. Díky kompaktním rozměrům totiž můžete toto zařízení umístit hned vedle nich. Zapíná se pak pouze když se teplá voda používá, ale i přesto počítejte s větší energetickou náročností a potřebou dostatečného příkonu.
Popřípadě můžete zvolit i externí zásobníkový ohřívač, který má spotřebu elektrické energie o něco nižší, ale jelikož je objemnější, hodí se jen tam, kde na něj zvládnete vyčlenit místo.
Jedna trubka navíc udělá divy
Další možností je zavést do rozvodového systému další trubku, která se na teplovodní trubku napojí a vznikne tak takzvané cirkulační potrubí. Novou trubkou bude neustále proháněna teplá voda, takže bude v případě potřeby okamžitě k využití a vyhnete se plýtvání studenou vodou.
Nevýhodou tohoto řešení je ale potřeba rekonstrukce potrubí, kde pak také v případě neefektivní izolace vznikají větší ztráty tepla. Ty se samozřejmě projeví i na celkové finanční zátěži domácnosti. Moderní systémy a opatření už ale tyto ztráty (například díky časovým spínačům nebo manuálnímu zapínání a vypínání oběhových čerpadel) dokážou zmírnit. Konkrétní provedení a řízení cirkulačního potrubí má tak vždy poslední slovo.
Díky cirkulačnímu potrubí s oběhovým čerpadlem už budete mít teplou vodu vždy ihned k dispozici.
, ...
Změna dispozic jako součást rekonstrukce
Nejefektivnější způsob je pak současně tím nejnáročnějším. Hodí se k němu přistoupit v případě rozsáhlejší rekonstrukce, v jejímž rámci změníte dispozice bytu tak, aby byly všechny místnosti využívající teplou vodu blízko sebe. Zároveň musí být také co nejblíže zdroji teplé vody.
V praxi se pak jedná o koupelny a kuchyň, které tvoří jednu zónu bytu, a díky tomu se trasa potrubí významně zkrátí. Pokud ale plánujete stavět dům, vyplatí se na potřebné rozvržení místností a jejich umístění vzhledem k ohřívači vody myslet hned ze začátku, čímž se vyhnete pozdější nákladné rekonstrukci.
