Příspěvek na bydlení pro lidi s rozlehlou vilou? Stát rozdává peníze i těm, u kterých byste to nečekali. Pracující jen kroutí hlavou

Některé druhy podpory a dotací mají specificky nastavené podmínky, a na peníze od státu tak mohou dosáhnout i majitelé luxusních nemovitostí. Jak je možné, že systém dovoluje čerpat peníze daňových poplatníků i těm, kteří by to teoreticky neměli vůbec potřebovat? Některé tyto situace se objevují například v příspěvku na bydlení nebo u dotací Zelená úsporám.

Když rozhodují papíry, a ne majetek

Příspěvek na bydlení prošel v uplynulých letech řadou změn. Konečně se dočkal digitalizace a zjednodušila se i celková administrativa. To pomohlo tisícům rodin zvládnout energetickou krizi a náročnější období. Jenže k penězům od státu se dostali lidé, jejichž životní standard by pomoc neměl potřebovat.

Nárok na tuto dávku se počítá jako poměr mezi oficiálními čistými příjmy domácnosti a jejími náklady na bydlení. Pokud náklady přesáhnou 30 % rozhodného příjmu domácnosti, stát doplatí rozdíl až do výše stropu tzv. normativních nákladů. Ještě donedávna stát nedělal přísné majetkové testy, a v praxi se tak k této dávce dostali i lidé, kteří například jako OSVČ vykazovali minimální čistý zisk, ale přitom měli vysoké náklady na bydlení.

Střední střída nedosáhne na řadu příspěvků a dotací. , ...

Řešením je reforma této finanční podpory od státu a především přísnější majetkové testy. Stát tak již nezkoumá pouze doložitelný příjem, ale zajímá se také o úspory, investice a další finanční prostředky. Právě to by mělo být opatření, které zabrání přiznávat dávky i lidem, kteří vlastní majetek v hodnotě několika milionů korun.

Zelená úsporám dotuje milionáře?

Ještě zajímavější je situace u dotačních programů spadajících pod Ministerstvo životního prostředí. Programy Oprav dům po babičce nebo Nová zelená úsporám mají motivovat k energetickým úsporám. To vedlo k zavedení mechanismu, kdy stát lidem de facto dotuje komerční úvěry a platí za ně úroky. Během krátké doby si toho všimly nejen stavební firmy, ale také stavební spořitelny a připravily speciální úvěry zaměřené právě na rekonstrukci nemovitostí.

Jenže v praxi dotační programy neměly žádný stanovený příjmový strop. Nárok na podporu od státu tak měl jak bohatší člověk s luxusní rezidencí, tak chudší žadatel, pro kterého by úspory na vytápění po rekonstrukci znamenaly výrazné zlepšení životního standardu.

Upravený program Zelená úsporám již nyní slouží spíše jako úvěr. , ...

Navíc bohatší žadatel může dosáhnout i na zajímavější úvěr s nižšími úroky a vydělá na tom ještě více než méně movitý majitel nemovitosti. Řešením toho je opět nutnost změny podmínek pro čerpání takové státní dotace, což se již v praxi stalo, a Zelená úsporám se v roce 2026 výrazně proměnila.

Frustrace pracujících

Tento stav vyvolává frustraci u zaměstnanců se středními příjmy, protože právě oni jsou často v určité „šedé zóně“, kdy jsou v praxi „příliš bohatí“ na podporu od státu, ale zároveň „příliš chudí“ na dotace. Na příspěvek na bydlení nedosáhnou, protože jsou transparentně zdaněni u zaměstnavatele. Přitom po zaplacení všech poplatků řadě lidí nezbývá moc peněz. Na dotace pak nedosáhnou, protože jim chybí peníze na investice do fotovoltaiky, zateplení domu nebo na pořízení tepelného čerpadla.

Běžný pracující člověk tak ze svých daní financuje systém, na který přispívá, ale často na něj nedosáhne. Ale zároveň vlastně posílá peníze lidem, kteří vlastní nemovitosti v hodnotě desítek milionů korun, a ti ještě čerpají státní příspěvky. V současné době je snaha narovnat tyto podmínky, některé změny proběhly a další lze očekávat v blízké době.