Restauratéři v turistických oblastech se v internetových diskuzích domlouvají, jak zatočit s "českou lůzou"

Možná se vám někdy stalo, že jste přišli do restaurace a na všech stolech byly cedulky s nápisem „rezervováno“. Ale jakmile jste se otočili k odchodu, číšník rychle jednu z cedulek odstranil a usadil vás ke stolu. Žádné objednané hosty tedy ve skutečnosti nečekali… Jde o jeden z triků, s jehož pomocí si provozovatelé restaurací mohou vybrat, které hosty do svého podniku přijmou, a které sem nepustí, aniž by riskovali obvinění z diskriminace. Když se jim příchozí nelíbí, jednoduše mu řeknou: „Podívejte, máme všude rezervačky, čekáme velký zájezd. Bohužel jsme plně obsazeni.“ 

Tato praktika je ovšem na hraně zákona. Kdybyste na takový lokál zavolali Českou obchodní inspekci a ukázalo by se, že žádné rezervace na stoly v reálu neexistují, majitel podniku by čelil obvinění z klamavého jednání. A kdyby se podařilo dokázat, že prostřednictvím tohoto klamavého jednání zamítl vstup do restaurace příslušníkům menšin nebo imigrantům, byl by to malér ještě větší. 

Mnozí Češi ve snaze ušetřit konzumují v restauracích jen polévky. , ...

Jen bohatý zákazník je náš pán 

Za snahou o selektivní výběr zákazníků však často nestojí jen rasismus nebo zcestný politický názor. Majitelé restaurací obecně preferují hosty, u kterých mají větší naději, že za sebou nechají velkou útratu. Zejména v nejvíce frekventovaných turistických místech, jako je například centrum Prahy, nevidí rádi ani „čistokrevné“ Čechy. 

Stane se, že si Čech v předražené staroměstské restauraci prohlédne menu a při pohledu na ceny viditelně pobledne. „Nemám hlad, dám si jen něco malého. Možná polévku,“ špitne stydlivě. A protože je v přilehlé pěší zóně údajně autem, k pití požádá jen o sklenici vody. Tu potom usrkává po dobu dvou hodin. 

Pokud je zrovna sezona v plném proudu, takový zákazník blokuje stůl zahraničním turistům, kteří by si objednali oběd o třech chodech a pět koktejlů. 

Digitální nomádi 

Dalším typem nechtěného zákazníka je freelancer nebo manažer na volné noze, pro kterého je kavárna či restaurace příjemnou kanceláří s Wi-Fi zdarma. 

„Přijdou, sednou si k největšímu stolu (ideálně pro čtyři), rozloží si svůj drahý notebook a pak pronesou tu magickou větu: ‚Dám si jedno espresso a heslo na Wi-Fi, prosím.‘ A u té jedné kávy pak vydrží sedět klidně tři hodiny,“ popisuje blogger s přezdívkou Manžel X na Seznam Medium. 

Tito takzvaní „digitální nomádi“ si za cenu jediné kávy vyřídí veškerou pracovní administrativu, aniž by museli platit za pronájem kanceláře, elektřinu a internet. Nehledě na to, že opět zabírají místo jiným zákazníkům. 

Digitální nomádi patří k nejméně oblíbeným zákazníkům. , ...

Spiknutí restauratérů 

Majitelé restaurací mají při výběru hostů zákonem svázané ruce, ale přesto si na internetu vyměňují rady, jak na „českou lůzu“ vyzrát a zůstat přitom v mezích zákonných norem. 

Ke slušným způsobům, jak se nechtěného zákazníka zbavit, patří jemný psychologický nátlak. Ten spočívá v tom, že obsluha bude hosta každých pět minut obcházet a s úsměvem se ho ptát, zda si ještě něco objedná, nebo zda by si přál zaplatit. Předpokládá se, že to dotyčnému začne být trapné a raději si nechá přinést účet. 

Ještě efektivnější pak bývá zavedení preventivních pravidel. Restaurace například může stanovit, že v době obědů či večeří je doba sezení pro hosty vyhrazena na pouhých 90 minut, a pravidlo vyvěsit na informační cedulku. Možné je také zavést „černé hodinky“, neboli časové intervaly, ve kterých se nekompromisně vypne Wi-Fi.

Některé restaurace se snaží české zákazníky eliminovat tím, že tisknou menu jen v anglickém jazyce. Zda jim to v praxi opravdu vychází, nebylo statisticky zdokumentováno. Každopádně ale tímto fíglem odradili alespoň bloggerku Královnu Anastázii, která si postěžovala na Seznam Medium: „Jít v centru do restaurace je jako navštívit cizí zemi. Buď je menu celé v jiném jazyce, nebo jsou názvy jídel zcela neznámé a prapodivně pojmenované. Celkem mě to odrazuje.“

Každá koruna dobrá 

Podle statistiky společnosti Dotykačka zveřejněné na portále BusinessInfo.cz si česká gastro zařízení v posledních letech nijak dobře nevedou. Nárůst tržeb v celém odvětví činil v loňském roce pouhá dvě procenta, takže byl nižší než inflace. Výjimku představují kavárny, jimž výdělky meziročně stouply o devět procent.

Tato neradostná čísla by mohla vést k otázce, zda by majitelé restaurací neměli být vděční i za prosté české hosty, co si objednají jen polévku. Každá koruna se počítá v každém druhu podnikání a gastro služby nejsou výjimkou. Pokud ale chcete restauratérům trochu pomoci, neseďte u jedné limonády dvě hodiny v době, kdy se kolem rojí mraky žíznivých turistů, kteří si nemají kam sednout. Slušnost a pochopení by měly být na obou stranách.