Náš děda si žil nad poměry a chlubil se miliony. Po jeho smrti jsme našli jen pár stokorun schovaných ve skříni

Nejde jen o zvyk babiček

„Děda vždycky tvrdil, jak si v průběhu života našetřil a že až umře, všechno připadne nám. Když na to pak došlo, na účtu nebylo nic víc než jeho důchod a doma jsme našli pár stokorun schovaných pod pyžamy. Jestli měl ty miliony ukryté jinde, se už asi nedozvíme. Nikomu nic neřekl,“ popisuje vnuk, který lituje, že si o tom s dědou nepromluvil dříve. Podobné případy jsou časté.

Generace dnešních osmdesátníků a devadesátníků si pamatuje ještě z časů Československa měnovou reformu i pád bank, které jim tenkrát sebraly úspory. A tak jsou od té doby vůči bankám a dalším institucím opatrní a někdy až nedůvěřiví. Místo aby je měli na účtu, nechávají je raději doma, kde je mají pod dohledem. Oblíbenými skrýšemi bývají skříně, knihovny, ložní prádlo nebo i obyčejný hrneček v kredenci.

Podle průzkumu České bankovní asociace mají větší obnos hotovosti doma spíš starší lidé. Mladší a středněvěké skupiny si odkládají jen pár tisíc korun pro případy nouze. Tato opatrnost se ale nakonec nevyplatí.

Řada seniorů chce mít své úspory stále na dosah , ...

Co notář po smrti zjistí a co ne

Notář, který vede dědické řízení, zjistí jen to, co je zapsané ve veřejných registrech (katastru) nebo to, co mu o stavu majetku řeknou pozůstalí. Potvrzuje to i prezident Notářské komory ČR Radim Neubauer s tím, že u hotovosti a neevidovaných účtů žádný takový registr neexistuje.

Čeští notáři totiž na rozdíl od sousedních slovenských nemají přístup do Centrálního registru účtů České národní banky. Museli by tudíž obeslat všechny licencované banky, kterých je v současnosti kolem 50, a čekat na odpověď od všech. To by ale dědické řízení prodloužilo. Běžné dědické řízení bez sporů mezi dědici trvá obvykle dva až tři měsíce, jindy ale až půl roku.

A to není jediná mezera. Stejně se to má i s digitálním majetkem, pokud o něm příbuzní neví, jako by neexistoval. Česká spořitelna uvedla, že jí na starých vkladních knížkách zůstalo nevyzvednutých několik milionů.

Zatímco schované peníze rodina často nikdy nenajde, jiné rodiny mají opačný problém. Dědicové, kteří vědí, co je ve hře, se dokážou rozhádat na celé roky i kvůli maličkostem.

Notář zjistí jen to, co je zapsané v registrech nebo co mu řekla rodina , ...

Jak to řešit

Je potřeba o tom se seniory mluvit. Jenže takový rozhovor o penězích funguje jinak než klasický rozhovor o čemkoli jiném. Pro ně totiž často nejde jen o čísla, ale i o kontrolu a důstojnost. Koučka Diane Quintanová doporučuje se na toto téma dobře připravit.

Seniora předem upozorněte, že s ním chcete mluvit o vážném tématu, napište mu třeba smsku nebo to avizujte hovorem po telefonu. Také si připravte otázky dopředu a začněte od těch lehčích témat. Nejhorší, čeho se můžete dopustit, je, že senioři budou mít pocit, že chcete převzít kontrolu nad jejich životem. Nechtějte po nich konkrétní čísla, ale informaci, kam si peníze vůbec schovali. Na takovou otázku odpoví snáz.

Jak se seniorem mluvit

Rozhovor nemusí proběhnout hned, jak přijedete. Klidně si ho rozdělte na více částí. Zeptejte se ho, co by si přál, kdyby se mu něco stalo, a až podruhé do otázky zahrňte i peníze. Dejte mu čas, aby si odpověď rozmyslel, třeba i týden. On sám si v tu chvíli nemusí vzpomenout, kam všude si peníze schovává.

Rozhovor o penězích funguje nejlíp v klidu a s dostatkem času , ...

Můžete mu navrhnout, že si společně sepíšete seznam míst, ne částek, a ten pak uložíte do obálky, do které se podíváte v případě potřeby. Senior takto neztratí kontrolu nad svými penězi ani životem, jen s vámi sdílí informace.

Co dělat, aby se peníze nakonec opravdu našly

Notářská komora doporučuje nechat včas sepsat závěť u notáře, aby byla zapsaná v Centrální evidenci závětí. Stejně důležité je dát blízkým vědět, kde jsou uložené důležité dokumenty nebo případná hotovost. Stačí pár vět a jednoduchý seznam míst, díky kterému se rodina nebude muset spoléhat na to, že peníze jednou objeví pod matrací.