Jít do důchodu v 65 letech je proti zdravému rozumu, bouří se odborníci
Vrátit strop pro odchod do důchodu na 65 let bylo jedním z klíčových bodů programových slibů aktuální vlády. A byť to zní jako dobrá zpráva, odborníci se vůči ní tvrdě vymezují. Argumentují mimo jiné tím, že naprostá většina Evropy věk odchodu do důchodu pomalu zvyšuje, zatímco my bychom šli proti proudu. Účet za tento populistický krok přitom zaplatí generace našich dětí a vnoučat.
Ekonomové a demografové už delší dobu opakují, že s tím, jak naše populace stárne, je potřeba důchodový věk zvyšovat. Vláda Petra Fialy vzala tuto větu vážně a v roce 2024 tak byla schválena reforma, která postupně posouvá strop až na 67 let. Kabinet aktuálního premiéra Andreje Babiše však na varování expertů podle všeho nedbá a vypadá to, že priority má zcela opačné.
Co konkrétně vláda plánuje?
Aleš Juchelka, ministr práce a sociálních věcí za hnutí ANO, na tiskových konferencích i v rozhovorech opakovaně potvrzuje, že vláda od svého záměru odstoupit nehodlá. „Krom toho, že to je politický slib, to má i velkou logiku,“ říká ministr například pro Český rozhlas plus.
Původní zákon Fialovy vlády přitom strop zvyšoval poměrně jemně, protože se týkal jen lidí narozených od roku 1966 dál. Nejcitlivěji ho naopak pocítila generace narozená v 80. letech, která má odchod do důchodu naplánovaný až v 67 letech. Vláda ANO však plánuje zákon zvrátit a původně platnou hranici 65 let vrátit jako pevný strop pro všechny. „Zaplatí to dnešní čtyřicátníci a třicátníci,“ oponuje bývalý ministr resortu Marian Jurečka.
„Tvářit se, že bude možné dlouhodobě odcházet do důchodu v 65 letech bez toho, aby někdo zaplatil vyšší účet, odporuje základní ekonomické logice,“ upozorňují také někteří ekonomové a demografové.
Zatímco některým seniorům možnost pracovat déle vyhovuje a jsou za ni rádi, jiní o ní nemohou ani slyšet.
, ...
Populistický krok, na který chybí finance
Proti tomuto plánu vystupuje řada odborníků. Jedním z nich je i Monika Brzesková, předsedkyně sněmovního výboru pro sociální politiku. Plán označila za nezodpovědný a populistický krok, který jde proti trendu většiny vyspělých zemí. Jedním z argumentů je, že počet lidí v produktivním věku bude dále klesat a počet seniorů naopak poroste.
Aby byl takový důchodový systém v této podobě dlouhodobě funkční, bude na něj třeba někde vzít finance. Možnostmi je zvýšení daní, zvýšení sociálního pojištění, dalším zadlužováním státu anebo krácením samotných důchodů. Většina ekonomů se přitom shoduje, že postupné zvyšování věku odchodu do důchodu je z nabízených alternativ nejméně bolestivé, protože rozkládá náklady v čase a méně zasahuje do peněženek pracujících i penzistů.
Směřování proti zbytku Evropy
Zatímco v Česku se mluví o snižování odchodu do důchodu, v ostatních zemích Evropy je trend přesně opačný. Například Dánsko a některé skandinávské země chtějí důchodový věk navázat na střední délku života. Jak se lidé dožívají vyššího věku, posouvá se i odchod do důchodu. Ostatně k tomu, abychom strop na 65 let nevraceli, Česko vyzvala i Evropská komise. A důvody jsou stále stejné, tedy riziko zadlužení, fiskální neudržitelnost i demografická situace.
Žádný ze způsobů financování dřívějšího odchodu do důchodu nebude příjemný. A pokud se stát rozhodne důchody snížit, více lidí bude muset v penzi pracovat.
, ...
A co říkají ti, kteří to prosazují?
Ministr Juchelka a celé hnutí ANO argumentují z velké části sociální férovostí. Kdo pracuje na těžkých pozicích, nemá pracovat ještě v 67 letech. A částečně mají pravdu, protože lidé v náročných manuálních profesích se dožívají výrazně kratšího zdravého věku a jejich schopnost pracovat po šedesátce je poměrně náročná.
Demografické prognózy jsou v tomto ohledu však neúprosné. Jakmile do penze odejdou silné ročníky Husákových dětí, na jednoho důchodce budou podle odhadů pracovat necelí dva ekonomicky aktivní lidé.
Bez dalších opatření by tak průběžný důchodový systém každoročně spotřeboval dotaci ze státního rozpočtu v rozmezí 100 až 200 miliard korun a tuto částku by bylo nutné buď vybrat na daních, nebo prostřednictvím státního dluhu. Alternativou je snížení důchodu, ovšem aby se systém dokázal udržet, ekonomové odhadují, že by průměrný důchod musel klesnout o 20–30 %. Snížení hranice odchodu do důchodu proto na první pohled působí jako fantastická zpráva, dokud si neuvědomíte, že ho někdo musí zaplatit. A s největší pravděpodobností to budou naše děti či vnuci.





Sledovat v Google Zprávách



















































