Mladí by si měli vybírat vysokou školu podle budoucího platu, ne podle svých snů. Jinak mohou na vlastní bydlení zapomenout

Studovat na vysoké škole obor, který se „dobře studuje a baví“, zní sice hezky, ale trh práce je nekompromisní. Současná generace středoškoláků a vysokoškoláků vstupuje na jeden z nejméně dostupných realitních trhů současnosti. Pokud mladí lidé bez bohatého rodinného zázemí nebudou přistupovat k výběru vysoké školy s chladným kalkulem a logickým přístupem, musí se smířit s tím, že na vlastní bydlení třeba do konce života nedosáhnou. Absolventů vysokých škol je na trhu práce stále více, ale dobře placených pozic mnohem méně. Řada vysokoškolsky vzdělaných lidí bez praxe pak končí u špatně placených pracovních pozic.

Odborníci na kariérní poradenství proto doporučují, aby mladí při výběru vysoké školy nezohledňovali pouze své zájmy, ale také reálné možnosti budoucího uplatnění. Ještě před podáním přihlášky má smysl zjistit si, jaká je po absolventech daného oboru poptávka, jaké jsou nástupní mzdy a kam se mohou příjmy posunout po několika letech praxe. Ideální volbou přitom nemusí být automaticky obor s nejvyšším platem, ale spíše kompromis mezi tím, co člověka baví, v čem je dobrý a co mu zároveň nabídne dostatečné možnosti pracovního a finančního uplatnění.

Proč budoucí mzdu řešit

Studovat to, co je zajímavé a baví, je sice skvělou motivací pro dokončení vysoké školy, jenže mnoho oborů na českém trhu práce bohužel uplatnění vůbec nemá. Tvrdá matematika českého realitního trhu nezná slitování a kdo nemá nadstandardní příjem, s průměrnou mzdou si již nevystačí. Česko v posledních letech patří k zemím s nejhorší dostupností vlastnického bydlení v celé Evropské unii. Na pořízení průměrného bytu o velikosti 70 metrů čtverečních v Praze je dnes potřeba více než 15 hrubých ročních mezd a celorepublikový průměr přesahuje hranici 13 let. Měsíční splátka hypotéky dokáže spolykat více než 25 tisíc korun.

Budoucí vysokoškoláci by se tak měli zajímat o možnosti uplatnění i o to, kolik si skutečně mohou v zaměstnání vydělat. Studium toho, co studenta baví, zcela ignoruje tržní poptávku. Vysoké školy pak v posledních letech chrlí doslova zástupy absolventů humanitních, sociálních a uměleckých oborů, pro které trh práce nemá dostatečně finančně ohodnocené uplatnění, nebo v nich dokonce hrozí nedostatek pracovních příležitostí. Rozdíly jsou pak nejen u nástupních mezd, ale také u dalšího kariérního růstu, kde se může potenciál výrazně lišit.

Budoucí vysokoškoláci by si měli zjistit mzdy v zaměstnání, kterému se budou věnovat. , ...

Obrovské rozdíly

Absolventi IT, datové analytiky, kybernetické bezpečnosti, strojírenství či financí mohou poměrně rychle po škole dosáhnout na nástupní mzdu mezi 60 až 80 tisíci korunami hrubého. Naproti tomu absolvent filozofie, kulturologie nebo sociální práce má problém najít vhodnou pracovní pozici, a pokud se mu to povede, vydělá si stěží 40 tisíc korun hrubého. Stejně tak je problém s uplatněním pro vysoce specializované obory. V takovém případě mohou ale absolventi přemýšlet o pracovní příležitosti v zahraničí.

Obrovskou roli také hrají regionální rozdíly a ceny místních nemovitostí. Průměrná hrubá mzda v Praze počátkem roku 2026 atakovala částku 68 tisíc korun. Problémem jsou astronomické ceny nemovitostí, na které většina lidí nedosáhne ani při průměrné mzdě. V Ústeckém či Karlovarském kraji jsou průměrné mzdy sice nižší, ale ceny nemovitostí jsou zlomkové, a na vlastní nemovitost může dosáhnout více lidí. Někteří mladí lidé vystudují vysoce příjmový obor, který umožňuje práci na dálku, a následně se odstěhují do levnějšího regionu. Dalším faktorem u Čechů je i extrémní dojíždění a řada lidí neváhá cestovat i okolo 100 km denně jedním směrem.

Univerzita jako investice

Celou debatu o bydlení a příjmech pak zkresluje i mezigenerační transfer majetku, který dnešní generaci mladých lidí štěpí. Na jedné straně jsou tu mladí lidé, kteří budou dědit majetek po rodičích a dostanou peníze na start, a pak tu je skupina, která začíná úplně od nuly. Pro ně je pragmatický výběr oboru jedinou životní šancí, jak neuvíznout v pasti celoživotního náj­mu.

Získat vysokoškolský diplom už samo o sobě nezaručuje ekonomickou stabilitu a velice záleží na tom, jaký a odkud ten diplom je. Návratnost vloženého času a úsilí do studia by se měla ideálně vyplatit. Vášeň a záliby jsou pro život důležité, ale pokud nedokáže absolventa vybraný obor v budoucnu finančně zabezpečit, je lepší si takový obor nechat jako zájmovou činnost. Profesní cestu je vhodné volit z pohledu perspektivy, v budoucnu se takové rozhodnutí vyplatí.