Za cestu do kanceláře můžete za určitých okolností požadovat proplacení. Rozhoduje detail v pracovní smlouvě

Když lidé nastupují do nové práce a podepisují smlouvu, často je zajímá v první řadě výše platu, počet dní dovolené nebo třeba nárok na firemní notebook. Detailům, jako je místo výkonu práce, se věnuje jen málokdo, ale přitom je to naprosto klíčové. Pokud přijde požadavek na cestu do jiného města, právě místo výkonu práce rozhoduje o tom, zda máte nárok na finanční kompenzaci. 

Co říká zákoník práce? 

Klíčovým zdrojem legislativních informací spojených s pracovními cestami je zákon č. 262/2006 Sb. Takzvaný zákoník práce totiž v rámci § 42 odst. 1 specifikuje, co vlastně pracovní cesta znamená:

„Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním. Zaměstnanec na pracovní cestě koná práci podle pokynů vedoucího zaměstnance, který ho na pracovní cestu vyslal.“

Klíčovým parametrem je „sjednané místo výkonu práce,“ které musí být ze zákona povinnou náležitostí každé smlouvy, stejně tak jako druh práce a den nástupu. Druh práce, místo výkonu práce a den nástupu do práce patří mezi povinné náležitosti pracovní smlouvy. A když vás zaměstnavatel pošle mimo toto sjednané místo, máte neoddiskutovatelný nárok na cestovní náhrady. Zajímavé je na uvedené definici také to, že vyslání na pracovní cestu je vždy o dohodě se zaměstnavatelem. Ten ji tedy bez vašeho souhlasu nemůže nijak přikázat, leda byste to měli výslovně uvedené v pracovní smlouvě. 

Místo výkonu práce není pravidelné pracoviště

Zákoník práce rozlišuje dva pojmy, které sice vypadají podobně, ale znamenají něco jiného. Tím prvním je místo výkonu práce, které specifikuje § 34 a které určuje území, kde zaměstnavatel může přidělovat zaměstnanci práci. Druhým termínem je pak pravidelné pracoviště specifikované v § 156. To nemusí být v pracovní smlouvě, ale používá se pro účely cestovních náhrad. Pokud pravidelné pracoviště není sjednáno a místo výkonu práce je vymezeno pouze jednou obcí, vychází se pro účely cestovních náhrad z této obce. Je-li místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, považuje se za pravidelné pracoviště obec, ve které zaměstnanec nejčastěji začíná cesty za účelem výkonu práce.

Praktický důsledek je přitom zásadní. Kdo má v pracovní smlouvě jako místo výkonu práce Brno, dostane cestovní náhrady pokaždé, když pracovně pojede mimo Brno. Zkrátka nepřijdou zaměstnanci ani v případě, že mají ve smlouvě uvedeno pouze „Místo výkonu práce: Česká republika.“ V takovém případě jim totiž ze zákona vzniká pravidelné pracoviště fikcí v obci, kde pracovní cesty začínají nejčastěji. Pokaždé, když tedy budou odjíždět z tohoto města jinam, mají nárok na cestovní náhrady.

Pro úspěšné vyúčtování pracovní cesty je nutné pečlivě uschovat všechny doklady a účtenky. Pokud jedete vlakem, nezapomeňte si schovat také jízdenky. , ...

Na co máte nárok? 

Pokud jedete na pracovní cestu hromadnou dopravou, zaměstnavatel proplácí prokázané výdaje – tedy jízdenky, které mu doložíte. Pokud jedete soukromým autem se souhlasem zaměstnavatele, náleží vám samozřejmě náhrada za spotřebované palivo a k ní ještě náhrada za každý ujetý kilometr. Částky se každoročně upravují, ale například v roce 2026 máte nárok na 5,90 Kč za každý kilometr ujetý osobním automobilem. Pokud jedete autem firemním, tuto částku pochopitelně nezískáte.

Kromě toho máte vcelku pochopitelně nárok na stravné, které se odvíjí od délky trvání pracovní cesty. Pokud je to v rozmezí 5 až 12 hodin, jedná se o minimálně 155 korun, pokud na cestě strávíte mezi 12 a 18 hodinami, bude to alespoň 236 korun a při delších cestách vám náleží přinejmenším 370 Kč. Jedná se o částky za každý kalendářní den pracovní cesty, takže pokud jedete na více dní, jednotlivé náhrady se samozřejmě sčítají.

V praxi je však důležité si uvědomit, že každodenní dojíždění do kanceláře není pracovní cesta, a tedy vám vzniklé náklady nikdo neproplatí. Pokud máte jako místo výkonu práce uvedenou Prahu, je jedno, zda do ní dojíždíte z Brna nebo z Průhonic, příspěvek od zaměstnavatele na dojíždění nedostanete (leda byste ho měli sjednaný ve smlouvě). Jiná situace může nastat, pokud vás zaměstnavatel vyšle za prací mimo sjednané místo výkonu práce nebo pravidelné pracoviště. V takovém případě už může vzniknout nárok na cestovní náhrady.

Jak postupovat při žádosti? 

Zaměstnavatelé mají obvykle pracovní cesty dobře podchycené, protože neuhrazení cestovních náhrad je porušením zákoníku práce, za které hrozí pokuta až 1 milion korun. Pokud však chcete postupovat procesně naprosto správně, je důležité od zaměstnavatele již předem obdržet cestovní příkaz, ve kterém písemně určí podmínky pracovní cesty. Měl by zahrnovat dobu, místo i způsob dopravy. Bez cestovního příkazu by v případě konfliktu mohlo být poměrně složité dokazovat, že se jednalo o pracovní cestu. 

Až mimo kancelář vyrazíte, pečlivě si uschovejte veškeré doklady – jízdenky, účtenky z tankování paliva, parkovací lístky i dálniční poplatky. Jakmile se z pracovní cesty vrátíte, máte standardně 10 pracovních dnů na to, abyste zaměstnavateli předložili doklady potřebné k vyúčtování, pokud jste se nedohodli jinak. Zaměstnavatel následně zpravidla do 10 pracovních dnů provede vyúčtování a uspokojí vaše práva