Dnešní třicátníci do důchodu možná vůbec nepůjdou. Odborníci tvrdí, že spoléhat se na státní systém je čistá finanční sebevražda

Pro generaci dnešních třicátníků je odchod do důchodu něco, na co se vůbec nespoléhají. Výroky o tom, že se “důchodu ani nedožijí”, sice mohou znít jako nadsázka, možná však nejsou daleko od pravdy. Pohled na demografická data totiž ukazuje tvrdou realitu. Dnešní třicátníci tak pravděpodobně skutečně neprožijí důchod tak, jak ho znaly předchozí generace. 

Řada ekonomů upozorňuje, že pojem „odchod do důchodu“ bude mít pro dnešní třicátníky pravděpodobně jiný význam než pro předchozí generace. Neznamená to, že by starobní důchod zanikl, ale že pro mnoho lidí už nemusí představovat okamžik, kdy úplně přestanou pracovat. Lze totiž očekávat, že řada budoucích seniorů bude i po přiznání důchodu pokračovat v práci na částečný úvazek, podnikat nebo si jinak přivydělávat. Právě v tomto smyslu odborníci upozorňují, že dnešní třicátníci možná „do důchodu“ v podobě, jak ji znaly předchozí generace, vůbec nepůjdou.

Mnozí ekonomové zároveň varují, že spoléhat ve stáří výhradně na státní důchod je podle nich téměř finanční sebevražda, protože bez vlastních úspor nebo investic nemusí státní penze v budoucnu stačit k udržení životní úrovně z produktivního věku.

Jak to bude za více než třicet let vypadat, stále není jisté. Již teď je ale zřejmé, že nebude možné spoléhat se v otázce penze pouze na stát. Odborníci tak doporučují mladým lidem myslet na budoucnost už teď a začít si vytvářet vlastní finanční rezervy. 

Spoléhat se pouze na podporu od státu nebude pro budoucí seniory možné , ...

Důchod bez práce bude utopie

Dnes je ještě stále běžné, že lidé dosáhnou důchodového věku, skončí v práci a užívají si zasloužený odpočinek. Relaxují, věnují se koníčkům, rodině, cestování nebo vnoučatům. Pracovali celý život a v den odchodu do penze tak mají nárok na pravidelný důchod. 

Podobná situace ale možná mladší ročníky vůbec nečeká. Peníze, které se nyní vyberou od současných pracujících občanů, se totiž neukládají nikam do kasičky na jejich důchody. Dnešní třicátníci tudíž pracují na dnešní důchodce. 

Tento model fungoval v minulosti velmi dobře. V posledních letech však nastalo hned několik problémů. Tím největším jsou demografické změny. Rodí se totiž podstatně méně dětí a na pracovní trh tak vstupuje méně a méně nových lidí. Zároveň nyní odcházejí do důchodu nejsilnější ročníky a vzniká tak situace, kdy na jednoho seniora připadnou pouze dva ekonomicky aktivní lidé.

Dalším problémem je i prodlužování délky života. Lidé se dožívají mnohem vyššího věku než dříve a stát tak musí důchody vyplácet delší dobu. Zároveň však lidé nemohou chodit do důchodu příliš pozdě. Přesto se však věk odchodu do důchodu stále zvyšuje a podle aktuálních pravidel by měli jít dnešní třicátníci do důchodu v 67 letech. Odborníci upozorňují, že mladší ročníky budou navíc nejspíš zůstávat ekonomicky aktivní i po přiznání starobního důchodu, a to například formou kratších úvazků, brigád nebo podnikání. Důvodem bude především jejich ekonomická situace. 

Co znamená spoléhat pouze na státní důchod?

Většina ekonomů se shoduje, že český důchodový systém samozřejmě celý nezanikne. Stát i nadále podpoří seniory a starobní důchody bude vyplácet. Otázkou však zůstává, zda se z nich bude dát vyžít.

Ekonomické analýzy už dnes poukazují na to, že bez vlastních úspor nebo investic nemusí státní důchod stačit k udržení životního standardu, na který byl člověk zvyklý během pracovního života. V budoucnosti bude tento rozdíl ještě citelnější. Odborníci tak doporučují nevnímat starobní důchod jako jediný příjem ve stáří, ale spíše jako základní pilíř finančního zabezpečení.

Mladí lidé musí na důchod odkládat dříve , ...

Čas je největší výhoda dnešních třicátníků

Dnešní třicátníci mají něco, co už starší ročníky nemají, a to čas. Čas na to dobře se připravit na důchod a na možný nedostatek financí ve stáří. Desítky let ekonomicky aktivního života by tak měli mimo jiné investovat i do tvoření vedlejších zdrojů příjmů na stáří. Mezi ty patří například dlouhodobé investování do široce diverzifikovaných fondů, investice do nemovitostí a doplňkové penzijní spoření, na které dnes přispívá stát i celá řada zaměstnavatelů.