Soused na zahradě vykopal díru a zasypal ji kamením. Vyřešil tak problém, se kterým bojuje každý ve městě
Když soused začal na zahradě kopat hlubokou jámu, nikdo tomu nevěnoval zvláštní pozornost. Žádná stavba, žádné povolení, žádný bagr. Jen lopata, kolečko a hromada kamení. O pár dní později bylo hotovo. Po prvním větším dešti si ale všichni všimli jedné věci. Zatímco okolní dvorky byly pod vodou, u něj bylo sucho.
Dešťová voda je téma, které se dlouhá léta neřešilo. Prostě vždy nějak odtekla, ať už kanalizací, po chodníku, nebo přes dvorky k sousedům. Jenže dnes už to takto nefunguje. Přívalové deště přetěžují městské sítě, staré domy vlhnou a obce zpřísňují pravidla. Majitelé domů často až při rekonstrukci zjistí, že jejich okapy vedou tam, kam nesmí.
Celé téma má navíc také psychologický rozměr. Lidé mají pocit, že řešení dešťové vody je složité, drahé a patří do rukou odborníků. Mnohdy čekají, až zasáhne samotná obec a problém vyřeší. Mezitím ale roky tolerují vlhké zdi, bahno na zahradě nebo vodu stékající přes chodník. Přitom právě jednoduchá řešení, jako je vsakovací tunel, umožňují majiteli mít věc pod kontrolou.
Co jsou vsakovací tunely?
Vsakovací tunel je technické zařízení určené k vsakování dešťové vody do půdy. Nejčastěji se instaluje pod zem a napojuje se na okapové svody ze střechy domu. Voda, která by jinak odtekla pryč, se zachytí a postupně se vsakuje do okolní zeminy.
Princip není nijak složitý ani nový. Už dříve lidé kopali vsakovací jámy a plnili je kamením. Moderní vsakovací tunely ale mají větší kapacitu, jsou odolnější a lépe se udržují. Plastové moduly drží tvar a umožňují rovnoměrné rozložení vody.
Důvodem, proč se o vsakovacích systémech dnes mluví čím dál víc, jsou změny klimatu. Delší sucha střídají prudké lijáky. Kanalizace nestíhá a voda se rychle ztrácí z krajiny. Každý litr, který se vsákne na místě, pomáhá situaci stabilizovat. Vsakovací tunely jsou tak součástí širšího přístupu k hospodaření s vodou. Přesně toho, který dnes prosazují města, obce i stát.
Povinnost majitele novostavby
V řadě menších obcí dešťová kanalizace vůbec neexistuje. A tam, kde je, často nemá dostatečnou kapacitu. Starší domy s tím při stavbě nepočítaly. Okapy ústí na dvorek, k sousedovi nebo rovnou na silnici. Dlouhá léta to nikomu nevadilo.
Jenže dnes už je situace jiná. Zákon jasně říká, že u novostaveb se má dešťová voda přednostně zachytávat v místě, kde spadne, tedy na vlastním pozemku. Odvádění na veřejné prostranství je zakázané. Stejně tak zatěžování sousedních parcel.
Mnoho lidí o této povinnosti vůbec neví. Problém se často objeví až ve chvíli, kdy přijde kontrola nebo stavební úřad řeší rekonstrukci. Náhle je potřeba doložit, kam voda odtéká a jak je řešeno její vsakování.
Vsakovací tunel je v takových případech jedním z nejčastějších řešení. Nevyžaduje napojení na síť, nezabírá místo na povrchu a splňuje legislativní požadavky. Právě proto po něm sahá čím dál víc majitelů domů.
Jak se vsakovací tunel instaluje?
Instalace vsakovacího tunelu začíná návrhem. Počítá se plocha střechy, množství srážek i schopnost půdy vodu přijímat. Jinak se chová písčitá zemina a jinak těžký jíl. V některých případech se provádí jednoduchý vsakový test.
Samotná realizace je technicky nenáročná, ale vyžaduje pečlivost. Jáma musí být dostatečně hluboká a umístěná v bezpečné vzdálenosti od základů domu. Na dno se dává štěrkové lože, které pomáhá rozvodu vody.
Tunel nebo štěrková výplň se obaluje geotextilií. Ta zabrání zanášení systému jemnou zeminou. Následně se připojí potrubí z okapů a vše se zasype zpět. Povrch může zůstat zatravněný nebo osazený keři.
Správně navržený systém funguje bez údržby desítky let. A rozdíl je vidět hned. Zmizí louže, přestane se podmáčet půda a voda zůstane tam, kde má. Přesně to byl případ souseda, který místo složitých řešení zvolil obyčejnou díru plnou kamení.

























































