Ručníky nechali na lehátkách u bazénu a odešli. Reakce hotelu je šokovala

Tato tichá „válka o lehátka“ se stala klasikou evropských letovisek, obzvláště v destinacích, kde počet slunečníků rozhodně neodpovídá počtu hostů. Jenže co se stane, když hotel řekne dost? Někteří rekreanti zůstali po návratu od snídaně zcela v šoku. Jejich ručníky byly pryč a spolu s nimi i naděje na výhodné místo u vody.

Některé hotely proti ručníkům na lehátkách rázně zasahují. , ...

Dříve šlo o tolerované pravidlo, dnes hotely tvrdě zasahují

Problém takzvaných ručníkových rezervací se zdaleka netýká jen Čechů. Podobné chování je běžné u turistů napříč Evropou, od Němců až po Brity. V praxi jde o neformální, ale hojně rozšířený zvyk. Host si přivstane, položí ručník na lehátko, čímž si ho „zarezervuje“, a pak odejde třeba na dvě hodiny ještě spát nebo na snídani. Mnoho hostů pak toto chování frustruje. I když přijdou k bazénu v deset dopoledne, všechna lehátka už jsou obsazená ručníky, i když ostatní hosté ještě snídají. 

Z toho důvodu začaly některé hotely jednat. A ne zrovna v rukavičkách. Kde dříve personál přivíral oči, tam dnes přistupují k razantním krokům. Ručníky bez přítomnosti majitelů končí sesbírané a odložené třeba u bazénového baru, na recepci, nebo dokonce ve „ztrátách a nálezech“. V některých případech hosté své ručníky najdou naskládané někde v rohu na hromadě cizích věcí. V jiných případech musí odevzdané ručníky za poplatek „vykoupit“ zpět za symbolický poplatek.

Proč to lidé dělají?

Psychologové označují „válku o lehátka“ jako typický krysí závod („rat race“). Teritoriální instinkt, FOMO (strach z promeškání) a sociální srovnávání táhnou hosty k přivstávání a rezervacím dříve než ostatní.

Hotely v tom vidí několik problémů:

• Hosté cítí frustraci, když přijdou pozdě a nejlepší lehátka jsou „obsazená“ ručníkem, nikoli fyzicky užívána.

• Personál bývá nucen každé ráno řešit konflikty mezi hosty.

• Na mnoha místech se hosté chovají agresivně. Potyčky kvůli ručníkům totiž končí i fyzickými střety.

Postihy hrozí i na veřejných plážích. , ...

Tvrdé postihy i v oblíbených destinacích

Fenomén „sunbed wars“ se neomezuje jen na hotely. Například v oblíbených letoviscích na řeckých ostrovech, v Chorvatsku nebo na Kypru se přistupuje i k pokutám za rezervaci lehátek na veřejných plážích. Místní samosprávy se snaží vrátit pláže místním obyvatelům i těm turistům, kteří je chtějí opravdu využívat, a ne na nich pouze nechat ručník a ukázat se na hodinu denně. V některých městech Řecka hlídkují ráno na pláži kontroloři a pokud ručník leží bez dohledu příliš dlouho, skončí v pytli a majitel může dostat pokutu.

Také Itálie se přidala do boje proti neukázněným turistům. V některých oblastech už není neobvyklé, že za tuto neformální rezervaci hrozí nepříjemný finanční postih. Španělsko se k tomuto trendu rovněž přiklání. Situace došla tak daleko, že některé resorty dávají hostům jasné instrukce: lehátko patří tomu, kdo na něm opravdu sedí, ne tomu, kdo tam položil ručník. Vše s cílem vrátit rovnováhu a spravedlnost do míst, kde měla dovolená především znamenat klid a relaxaci.

Ručníky jako záminka k otevřenému konfliktu

Podobné zásahy ale turisté nepřijímají s úplným klidem. V některých případech dochází ke slovním potyčkám mezi hosty, kteří se rozhodli proti podobným rezervacím zasáhnout po svém. Jak dokládají svědectví cestovatelů, stačí někdy jeden ručník shodit na zem a spustí se lavina. Rozhořčený host se vrátí, dožaduje se „svého“ místa a atmosféra u bazénu připomíná spíše soudní přelíčení než idylický odpočinek. A když se do sporu vloží personál hotelu, bývá jasno – ručník zkrátka není legitimní rezervace lehátka.