Nejhorší bytové doplňky všech dob. Pamětníci socialismu je poznají okamžitě

I v moderních interiérech se tu a tam objevují nevkusné detaily z minulosti. Někdo si je kupuje jako retro prvek, jiný je zase uchovává z nostalgie po rodičích či prarodičích. Pár z nich dokáže ale vyloženě zkazit dojem i z jinak pěkného interiéru. Co na tom, že dřív tyto doplňky symbolizovaly slavnostní chvíle, luxus nebo modernu. Ted už je vše jinak. Kdyby tyhle kousky odborníci na design našli u vás doma, zježily by se jim všechny chlupy na těle.

Skrýš nevkusných věcí

Doba socialismu byla specifická tím, že dekorace nechyběly snad v žádné domácnosti. Zatímco dnes se dává důraz na co nejmenší počet objektů v místnosti, dřív platilo „čím víc dekorací, tím lépe“.

Každý prázdný prostor se prostě musel zaplnit. Nehrozilo, aby byla stěna nebo police poloprázdná nebo snad úplně nevyužitá. I proto dřív interiéry působily tak „těžce“, a někdy měl člověk až pocit, že se v nich nedá dýchat. A i proto jsou dnes lidé často tak posedlí jednoduchostí a snahou minimalizovat počet věcí v domácnosti.

Kulturní dědictví, nebo odpad?

To, co se ale v policích a vitrínách dřív objevovalo, si někteří Češi přenesli i do současného světa. Mezi ty nejhorší bytové doplňky patří například keramické a porcelánové figurky různých barev a tvarů. Pamatujete například na procelánového sloníka? Ten pamětníkům totiž přijde na mysl většinou jako první.

Vitríny plné skleněného nádobí a sošek byly pro socialismus typické , ...

Ze své „socíkové“ skrýše si ale někteří uchovali i vázičky a „slavností“ skleničky. A tak jako dřív, i dnes je mívají vystavené ve skříních, které jsou částečně prosklené. Někteří tyto retro doplňky používají, ale většina je má uloženy jen z nostalgie. A také pro případ, že „by se hodily“. Taková situace ale nastane třeba jen jednou za rok – pokud vůbec.

Spousty těchto „pokladů“ se lidé nedokážou vzdát proto, že se dědily z generace na generaci. I když už třeba ví, že jim k ničemu nebudou, nejsou schopni vzdát se kusu rodinné historie. To, že se dnes už přezdobené vázičky a lesklé sošky do moderních domácností nehodí, si většina vůbec není schopná přiznat.

Šílenství zvané textilie

Samostatnou kapitolou jsou ale i bytové textilie. Extrémně těžké závěsy, dečky a mini-ubrusy na každém kusu nábytku, nebo koberce s výraznými vzory – to vše mělo dřív působit útulně a domácky. Ve skutečnosti byly často ale přesně tyto doplňky tím, co prostor ztmavilo a zmenšilo.

Dečky a ubrusy na každém kusu nábytku byly za socialismu běžné , ...

Ještě i dnes mají někteří lidé tendenci pořizovat různé dečky na komodu nebo stolík. Přitom jde podle designérů o jeden z nejpříšernějších počinů, který mohou lidé ve své domácnosti udělat.

Pokud i vy vnášíte do interiéru několik vrstev textilií v různých barvách a vzorech, může to působit, jako že jste se zasekli někde v minulosti. Když to navíc zkombinujete se zmíněným porcelánovým sloníkem, je to pro vaše návštěvy skoro jako výprava do socialismu.

Čím víc umělé, tím lepší

Posledním typem bytového doplňku, který se řadí mezi ty úplně nejošklivější, byly plastové a umělé prvky. Konkrétně se jedná například o umělé květiny – ty se za socialismu totiž těšily velké oblibě. Fanoušky si získaly díky své snadné údržbě a trvanlivosti. Dnes už si tyto lacině vypadající doplňky ale do bytu dá jen málokdo. Dřív byly považovány za moderní a pokrokové, teď už se ale používají spíš jen při zdobení hrobu.

Nesmíme ale zapomenout ani na plastové červené jablíčko, které nechybělo snad v žádné domácnosti. Pamatujete? Dalo se sehnat v různých velikostech a často sloužilo jako úložný prostor. Někteří do něj schovávali klíče od garáže, jiní si z něj zase udělali skrýš na bonbony.

Dnes už by si takové jablíčko do svého vymazleného interiéru jen tak někdo nekoupil. Jako správní pamětníci si ale na něj i na další šílené prvky můžete vždy nostalgicky zavzpomínat. A kdo ví – třeba se něco z toho zase jednou vrátí „do módy“.