Bydlíte v nájmu a vybavení je zastaralé nebo už nefunguje? V těchto případech jste v právu a majitel musí koupit nové

V této souvislosti však závisí na několika faktorech. Předně je třeba posoudit, o jaké konkrétní vybavení se jedná. Celou situaci dále může ovlivnit i to, v jaké finanční hladině se v případě opravy pohybujeme.

U pronajatého bytu je třeba rozlišovat různé druhy vybavení

V případě bydlení v nájmu je samozřejmě třeba rozlišovat vybavení, které si pořizujete vy sami, vybavení, které je předmětem nájemní smlouvy (například lednice, sporák či mikrovlnná trouba) a vybavení, které je pevnou součástí bytu (například topení nebo kotel na ohřev vody).

Pokud se jedná o vybavení, které jste si pořídili vy sami, budete jeho opravu nebo případnou výměnu pochopitelně financovat ze svého. U ostatního vybavení záleží na několika faktorech. Pronajímatel má pak povinnost udržovat byt ve stavu způsobilém k řádnému užívání. V předávacím protokolu je přitom vždy namístě jasně specifikovat nejen stav dané nemovitosti, ale i spotřebičů a dalšího vybavení, které jsou součástí nájmu. 

Drobné opravy řeší nájemník do stanoveného finančního limitu , ...

Co platí nájemce

Nájemce má na základě nového občanského zákoníku povinnost provádět běžnou údržbu a drobné opravy bytu. Znamená to například, že musí byt udržovat v čistotě a dobrém technickém stavu, což mimo jiné obnáší pravidelný úklid prostor nebo třeba mazání kování. U běžné údržby přitom neplatí žádné finanční limity. 

Na druhou stranu existuje ještě pojem drobné opravy. Za ty se považují opravy, které provádí a hradí nájemce, pokud je toto vybavení součástí bytu a je ve vlastnictví pronajímatele. Od 1. ledna 2026 přitom platí, že se limit nákladů na jednu drobnou opravu hrazenou nájemcem zvyšuje z původních 1 000 Kč na 1 500 Kč. Kromě toho platí, že pokud přesáhne roční součet nákladů za drobné opravy v kalendářním roce limit 150 Kč na 1 m² podlahové plochy bytu, platí již drobné opravy pronajímatel. 

Co to znamená v praxi: Uvažujme, že si rodina pronajímá byt o výměře 80 m². V kalendářním roce tak maximální limit za drobné opravy může činit 12 000 Kč. Takovou drobnou opravou může být například výměna podlahové lišty, oprava či výměna vypínačů nebo třeba oprava a výměna uzavíracích armatur na rozvodech vody. 

Větší opravy jsou na pronajímateli , ...

Co naopak platí pronajímatel

Obecně lze říct, že pronajímatel hradí všechny větší opravy bytu, které nespadají do běžné údržby. Může jít například o výměnu oken, opravu kotle, opravy poškození způsobeného běžným opotřebením a další. 

Pokud nájemce odhalí nějakou závadu, má povinnost ji bez zbytečného odkladu oznámit majiteli nemovitosti. V případě, že majitel nemovitosti opravu neřeší, může ji nájemce zajistit sám. V takovém případě pak lze požadovat úhradu nákladů nebo slevu z nájemného. Jestliže dojde k hrubému porušení povinnosti ze strany pronajímatele, máte rovněž možnost vypovědět nájem bez výpovědní doby. Typicky může jít o vadu, která brání obvyklému užívání bytu (tedy například nefunkční topení, kvůli kterému nemůžete v zimě v bytě topit). 

U spotřebičů platí stejné pravidlo jako pro ostatní běžnou údržbu. Pokud se tedy například v pronajatém bytě rozbije pračka a zároveň je tento spotřebič součástí pronájmu, za náhradu a opravu bude zodpovědný majitel nemovitosti.

V každém případě lze ale doporučit předem se na tyto situace připravit a v nájemní smlouvě jasně specifikovat, jaké konkrétní vybavení pronajímtel s bytem pronajímá a za jakých podmínek (včetně toho, kdo má zajistit případnou opravu nebo výměnu). Díky tomu pronajímatelé předejdou případným konfliktům a nesrovnalostem v budoucnu.