Zeptal jsem se odborníků na nejlepší koberec do bytu. Těm s gumovou protiskluzovou vrstvou se vyhněte obloukem

Koberec na první pohled vypadá jako obyčejný kus textilu, na kterém nemůže být nic nezdravého, zvlášť když se jedná o přírodní materiál typu vlna. Aby ale takový koberec něco vydržel a splnil všechna očekávání zákazníka, výrobci do něho často přidají celou směsici chemikálií, které se pak uvolňují do ovzduší v bytě.   

Neviditelná chemie

Abychom nebyli nespravedliví, je pravda, že přírodní vlna bývá řady chemických úprav ušetřena. Od přírody má totiž antistatické vlastnosti i přirozenou tukovou vrstvu, která slouží jako ochrana před znečištěním. Materiál má nicméně tu nevýhodu, že přitahuje moly a plísně. Výrobci ho proto napouštějí přípravky proti škůdcům, jež mohou obsahovat chemikálie škodlivé i pro člověka. Příkladem je permetrin, jenž může dráždit sliznice a způsobovat poruchy imunitního systému. 

Syntetická vlákna procházejí pro změnu antistatickou úpravou, v jejímž rámci jsou někdy použity sloučeniny na bázi čpavku. Setkat se můžete i s úpravou odpuzující znečištění, která spočívá v nanesení impregnační vrstvy, jejíž složení také nebude zrovna přírodního původu. 

Koberce jsou praktické, ale mohou skrývat zdravotní rizika. , ...

Na rubu záleží 

Lidé při výběru koberce často dělají tu chybu, že se zaměřují jen na kvalitu a složení vlákna. Ve skutečnosti záleží i na materiálu spodní strany. Například molitanový rub bude obsahovat mnohem více umělých a potenciálně nebezpečných látek než přírodní juta. Jedním z nejhorších materiálů je pak styren-butadienová guma (SBR), používaná pro protiskluzové vrstvy, a to i u koberců určených pro dětské pokoje. Jak prokázaly laboratorní testy, styren je toxickou látkou, která ohrožuje reprodukci a působí jako karcinogen. 

Celkově se z koberců může uvolňovat celá řada toxinů včetně toluenu, etylbenzenu, xylenů a fluorových látek označovaných zkratkou PFAS. Zatímco v Evropské unii se výrobci snaží používání nebezpečných přísad minimalizovat, nad kobeci dováženými z Asie nebo pořízenými přes mezinárodní portály typu Wish, Amazon či AliExpress není žádná kontrola. V českých domácnostech se bohužel často vyskytují koberce z tržnic, které lákají nízkou cenou a originálním vzorem. Právě jim bychom se ale podle odborníků měli vyhnout obloukem. 

Toxické látky se používají i při výrobě koberců pro děti. , ...

Jak riziko snížit

Přítomnost chemických látek v novém koberci poznáte už po čichu. Nové výrobky vydávají zvláštní odér, který někomu voní, jinému zapáchá. Obecně se dá říct, že čím je tato vůně intenzivnější, tím více těkavých látek z koberce uniká do okolí. 

Po nějakém čase se odér vytratí a koberec přestanete v bytě cítit. V tu chvíli se už textilie stává mnohem bezpečnější, protože z ní toxiny z velké části vyprchaly. Tento proces se dá ovšem urychlit.  

„Při nákupu nového koberce požádejte prodejce, aby koberec nechal rozložený po dobu 72 hodin v dobře větrané místnosti, například v čistém skladu. Pokud je to možné, zajistěte, aby během pokládky nikdo nebyl doma, a pak řádně vyvětrejte,“ radí experti z Americké plicní asociace. 

Pečlivě si také rozmyslete, jakým způsobem koberec k podlaze připevníte. Nejméně zdravým postupem je použití lepidla, které může obsahovat nebezpečná rozpouštědla. Když to jde, použijte raději lepicí pásku, suché zipy nebo hřebíčky. Z nich se toxické látky uvolňovat nebudou. 

Opravdu zdravý koberec

Základem je ovšem vybrat takový koberec, u něhož budou zdravotní rizika nejnižší. Ekologicky šetrné výrobky nesou pečetě Rugmark, GUT nebo TŰT, které jsou zárukou kvality a minimálního obsahu škodlivin. Bývají sice dražší, ale zato u nich máte jistotu, že se z nich nebudou uvolňovat zdraví ohrožující toxiny. Opatrní bychom měli být zejména v dětských pokojích a vůbec v domácnostech s malými dětmi, které se na koberci rády povalují a někdy ho i ochutnají. Koberce opatřené ekologickou pečetí navíc bývají vhodné i pro alergiky a astmatiky, pro které je výběr zdravého koberce doslova klíčový.