Bude vstup do některých lesů a dalších míst za poplatek? Někde už to funguje
Vstupné do některých míst nebo celých lokalit omezené jen na poplatek? Přesně takové řešení, které funguje například i na polské straně Krkonošského národního parku, by mohlo být efektivní i pro lokality v tuzemsku. Jejich návštěvnost by bylo možné lépe řídit a ze získaných peněz financovat lepší ochranu přírody.
Overturismus. Jediné slovo, které popisuje velký problém některých míst nejen v Česku. Ať už jde o Adršpašsko-teplické skály, Dolní Moravu nebo významné lokality v Krkonošském národním parku – jedno mají společné – výrazně větší množství návštěvníků, než by bylo udržitelné.
Mnoho ekologů i zástupců chráněných oblastí tak už dříve koketovalo s myšlenkou zavedení poplatku za vstup do některých lokalit. Ostatně pro příklad takového poplatku nemusíme chodit příliš daleko. Funguje totiž například u našich sousedů v Polsku, kde je poplatek vybírán za vstup do Karkonoszkeho Parku Narodowego (KPN), tedy polského souseda tuzemského Krkonošského národního parku (KRNAP).
Ten patří dlouhodobě mezi jednu z nejvytíženějších přírodních lokalit nejen z polské, ale i české strany. Jen podle měření Správy KRNAP totiž Krkonoše navštívilo v roce 2022 rekordních 12,1 milionu turistů. Právě toto velké množství turistů by ovšem nemuselo být takový problém, kdyby velká část z nich nebyla koncentrována jen na několika místech.
Hlavním návštěvním bodem, kde se velká návštěvnost koncentruje, je samozřejmě i nejvyšší hora Česka – Sněžka. Právě na ní se každoročně vytvářejí fronty lidí, kteří hledají volné místo na to nejlepší selfie. Přitom také mnoho z nich poškozuje vzácné alpínské trávníky a ruší zvěř. Ač se správa KRNAPu snaží vůči těmto návštěvníkům bránit například instalací ochranných sítí na vrcholu Sněžky, které znemožňují vstup do míst mimo značenou stezku, mnoho turistů i tyto zábrany přelézá.
Dlouhodobě tak dochází k poškozování přírody zmiňovaným overturismem. Právě ten by tak bylo dobré regulovat například prostřednictvím poplatků, které vybírá i polský národní park. Turisté si tak mohou do národního parku zaplatit vstupné, přičemž denní vstup pro dospělého je vyjde na 10 zlotých, tedy necelých 60 korun.
Podobné omezení přitom dokáže nejen odradit některé turisty od vstupu, ale od těch slušných získat finance na údržbu turistických tras a ochranu přírody.
Finance, které by například tuzemské národní parky nebo chráněné krajinné oblasti získaly vybíráním podobného poplatku, by mohly posloužit na mnoho účelů, včetně dlouhodobě podfinancovaných stráží ochrany přírody. Ti by se ostatně hodili například i v Jizerských horách, které s Krkonošským národním parkem sousedí. Právě tam totiž v současnosti neslouží ani jediný profesionální strážce přírody a tak mají turisté v poškozování přírody téměř volné ruce. Ochranu sice v Jizerských horách zajišťují strážci dobrovolní, narazit na ně je ale kvůli tomu, že pracují zdarma a jen ve svém volném čase, téměř raritní záležitostí.
Finance, které by byly získávány ze vstupného do celé plochy národních parků (NP) či chráněných krajinných oblastí (CHKO), by tak mohly sloužit například pro financování stráže ochrany přírody. Ta by následně mohla nabídnout svým členům i lepší (nebo alespoň nějaké) vybavení a také odměny za služby. To by následně výrazně prospělo k většímu počtu strážců a tím lepší ochraně přírody, která by si to v mnoha turisticky přetížených lokalitách zasloužila.
Tento článek je vyjádřením názoru či komentáře autora.
Mimo stylistických úprav není článek nijak editován.
