Nové české satelity vypadají jako věznice s nejvyšším stupněm ostrahy. Architekti pláčou nad šílenstvím šedých betonových krychlí

Pamatujete si na honosné zdobení domů, balustrády, antické sloupy či ozdobné střešní prvky? To vše je již dávno minulostí a v současné době je trendem v individuální výstavbě minimalismus. Jenže ten je mnohdy doveden do absolutního až depresivního extrému. Domy ve tvaru dokonalých krychlí či kvádrů s rovnou nebo pultovou střechou jsou sázeny jeden vedle druhého s milimetrovou přesností.

Nové čtvrti stále častěji lemují vysoké betonové a gabionové ploty. , ...

Domov za dvoumetrovou betonovou zdí

Nejvýraznějším prvkem nových čtvrtí nejsou ani tak domy samotné, jako hlavně to, co je obklopuje. Zmizely klasické předzahrádky, které dříve tvořily plynulý přechod mezi ulicí a soukromým pozemkem. Místo nich lemují asfaltové cesty neprůhledné vysoké bariéry, gabionové zdi plněné šedým kamením, neprůhledné hliníkové ploty či skládané betonové panely, které se dříve používaly k oplocení průmyslových areálů.

Proměna českých satelitních městeček je zřejmá. Vytratil se veřejný život, lidé se uzavřeli do svých nemovitostí a při procházce takovými ulicemi má člověk pocit chůze v úzkém koridoru lemovaném dvoumetrovými hradbami. A tam se teprve odehrává veškerý život.

Jediným způsobem zajištění soukromí na malém pozemku je vysoká zeď. , ...

Ekonomický diktát

Při hledání viníka této situace nelze poukazovat pouze na vkus majitelů. Hlavním diktátorem je dnešní ekonomická realita a ceny nemovitostí. Cena stavebních pozemků v dojezdové vzdálenosti velkých měst v posledních letech raketově rostla a nyní běžně dosahuje hranice 10 až 15 tisíc korun za metr čtvereční.

Aby developeři a prodejci našli kupce, přistoupili k jedinému možnému řešení. A tím je parcelace na co nejmenší možné celky. Dnes není výjimkou stavba samostatně stojícího domu na pozemku o rozloze 400 až 500 metrů čtverečních. Z této plochy pak ukrojí zhruba 150 metrů čtverečních samotný dům a další desítky metrů doslova padnou na příjezdovou cestu nebo parkovací stání. Zbyde tak miniaturní pruh trávy, odkud je sousedův dům vzdálen sotva pár kroků.

Architekti varují: Budujeme jen noclehárny

Právě nedostatek prostoru je pak důvodem, proč vznikají „vězeňské zdi“. Absence soukromí na malém pozemku se nedá řešit jinak než vybudováním vysoké zdi, aby měl majitel alespoň někde pocit klidu. Samotný minimalismus v problematice tvaru domu je pak čistě pragmatický kalkul. Z hlediska tepelných ztrát a nákladů na výstavbu i následné vytápění je tvar krychle a kvádru tím nejefektivnějším řešením. Estetika je až na druhém místě.

Ze satelitu je patrné, jak mají moderní domy malé pozemky. , ...

Odborná veřejnost, architekti i urbanisté sledují tento vývoj se znepokojením. Problémem není ani tak unifikovaná architektura domů, ale především naprostá rezignace na tvorbu města jako funkčního celku. Vznikají tak izolované jednotky, které veřejný prostor nespojují, ale rozdělují. Podle názoru architektů pak ulice nejsou veřejným prostorem pro setkávání lidí, ale jsou to pouhé dopravní koridory. Vznikají tak pouhé noclehárny, kam se lidé vracejí večer po práci a ráno opět odjíždějí.

Problémy s infrastrukturou

Většina těchto satelitních městeček je stavěna pro individuální automobilovou dopravu. Developeři nespolupracují s obcemi a městy a prohlubují se problémy s dojížděním. Typickým příkladem je Jesenice nedaleko Prahy, která se stala přesným příkladem nového osídlení, kterému se říká „sídelní kaše“.

„Obec si nepohlídala, aby s výstavbou pro bydlení vznikala i veřejná vybavenost a aby byly zkapacitněny silnice, které vedou na Prahu,“ říká místostarostka Jesenice Iva Řehulková pro Český rozhlas. Řešení není snadné, protože jakmile jsou nové čtvrti postaveny, je již téměř nemožné rozšířit komunikace nebo přidat více prostoru pro veřejnou hromadnou dopravu. Východiskem může být to, že veřejnost si souvislostí více všímá, a díky osvětě by se budoucí výstavba mohla poučit z chyb minulosti.