Průzračná voda, ale slizké dno a stěny bazénu značí, že voda je zralá na výměnu

Vlastnictví bazénu na zahradě je sice příjemným bonusem v horkých letních dnech, ale vyžaduje také pravidelnou péči a především monitorování kvality vody. Jakmile dojde k narušení biologické rovnováhy, jedním z častých projevů je právě slizký povlak na stěnách a dně bazénu. Zvenku sice vidět není a voda vypadá průzračně, ale při koupání jeho přítomnost pozná každý plavec.

Čím je povlak tvořen

V případě čisté vody a slizkých stěn se jedná nejčastěji o problém s tzv. biofilmem. Biofilm je vlastně tenká vrstva tvořená koloniemi bakterií a ranými stadii řas. Ty se přichytí na stěnách a dně bazénu. Tyto mikroorganismy si kolem sebe vytvářejí slizovitý štít, který je chrání před působením běžných dávek bazénové chemie.

Nejčastější příčinou vzniku tohoto biofilmu je pokles hladiny aktivního (volného) chloru ve vodě. Vliv na jeho vznik může mít také špatná hodnota pH, která snižuje dezinfekční účinky použité chemie. Často se jedná také o počáteční stadium tzv. růžové řasy nebo klasické zelené řasy, a to dříve, než dojde k zakalení samotné vody.

Kvalitu vody je nutné hlídat pravidelně. , ...

Lze vodu ještě zachránit?

Pokud se voda nezačala zbarvovat do zeleného či mléčného zákalu, stále existuje možnost záchrany, a to aniž by bylo nutné celý bazén vypustit a opět napustit. Záchrana již napuštěné vody by měla být prvním krokem, protože lze ušetřit značné částky za vodné a stočné. Jak dále postupovat?

Samotná chemie na vytvořený biofilm nestačí. Je třeba zajistit, aby chlor pronikl až k bakteriím. Jedinou možností je tedy mechanické narušení tohoto povlaku. K tomu lze použít bazénové kartáče, které biofilm účinně naruší. Vyplatí se pořídit si kartáč spíše měkký, aby nepoškodil fólii bazénu. U keramických a betonových bazénů se nebojte koupit tvrdší kartáč. Po narušení povlaku začne působit bazénová chemie, ale přesto ještě stále nemáme vyhráno.

Správné použití chemie 

Než se do vody přidá jakákoliv další chemie, je třeba zkontrolovat pH vody. Pokud je příliš vysoké, a to nad 7,6, účinnost chloru rapidně klesá. Například při pH 8,0 dezinfekční účinnost volného chloru výrazně klesá. Jakmile bude pH vody v rozmezí 7,0 až 7,4, máme ideální podmínky pro použití chemie. Je vhodné kontrolovat také celkovou alkalitu, která by se měla pohybovat v rozmezí 80 až 120 ppm.

Zanesený filtr může být zdrojem organického znečištění. , ...

Po srovnání pH a narušení biofilmu přichází na řadu šoková chlorace. Použije se rychle rozpustný přípravek chlor šok v dávce doporučené výrobcem pro extrémní zatížení. To je nutné dělat večer, protože sluneční UV záření by volný chlor mohlo velice rychle rozložit a účinky by se nedostavily. Po šokové chloraci je nutné nechat nepřetržitě běžet filtraci alespoň 24 hodin. Pro lepší odstranění bakterií a řas je vhodné použít vločkovač. Díky tomu filtrace lépe vyčistí vodu, protože všechny mikročástečky se shluknou do větších vloček. Při dodržení správného postupu se může problém vyřešit bez nutnosti výměny vody.

Znaky pro výměnu vody

Existuje několik znaků, které nám napoví, že vodu bude třeba skutečně vyměnit. Především vysoká koncentrace kyseliny kyanurové napovídá o tom, že bude nutné vyměnit třetinu až polovinu objemu vody, případně i úplně všechnu. V tomto případě už samotná bazénová chemie nepomůže. Pokud její koncentrace překročí 50 mg/l a v extrému i 100 mg/l, ve vodě dochází k tzv. přeblokování chloru. V takovém případě je chlor již plně nefunkční.

Voda v bazénu postupně stárne také vlivem kosmetických přípravků, opalovacích krémů a přítomnosti dalších organických látek. Přítomnost těchto látek také není možné odstranit chemicky a je tak nutná výměna vody v bazénu. Vhodným řešením je správná prevence. Pravidelné měření parametrů vody, střídání typu chloru, ale i zakrývání bazénu nebo sprchování před koupáním – to vše může mít pozitivní vliv na kvalitu vody v bazénu.