Seniorům během veder nestačí pít jen obyčejnou vodu. Odborníci varují před častým omylem

Lidské tělo totiž při přetrvávajících vedrech neztrácí pouze tekutiny, ale také cenné minerální látky. Jakmile se člověk potí, z těla se ztrácí například sodík a draslík, ale i další prvky důležité pro správné fungování svalů, nervů i udržení opti­mální hodnoty krevního tlaku. Pokud v organismu začnou chybět, může se objevit motání hlavy, celková slabost nebo únava. Proto může být důležité při dlouhém pobytu v prostředí se zvýšenou teplotou společně s vodou do těla doplňovat v umírněném množství i jiné prvky. 

Riziko dehydra­tace může být u seniorů vyšší 

Kvůli vedru by se starší lidé měli vyvarovat pobytu na přímém slunci hlavně mezi 11 až 16 hod. , ...

„S přibývajícím věkem se celkové množství vody v těle snižuje. To znamená, že má tělo menší zásobu tekutin. Pokud se tedy potíte, nacházíte se v prostoru s vysokou teplotou a nepijete pravi­delně, k dehy­drataci může dojít rychleji. Tělo zvládá také hůř regulovat svou­ teplotu,“ uvá­dí geriatr Dr­. Ronan Facto­ra z kliniky Cleveland. 

Starší lidé nejsou však při vysokých teplotách vystavení zdravotním rizikům pouze kvůli svému vyššímu věku. Řada z nich pravidelně užívá léky. Například diuretika pak mo­hou ztráty tekutin a současně i minerálů ještě umocňovat. Něk­teré léky na krevní tlak zas mohou ztěžovat regulaci tělesné teploty nebo maskovat po­cit žízně. Riziko dehydratace tak může ještě posílit. Je proto důležité pravidelně pít a pokud je to možné, cíleně vyhledávat chladnější místa a stín. Vhodné je nezdržovat se na přímém slunci hlavně v době, kdy bývá největší teplo, tedy mezi 11 až 16 hodinou. 

Kolik tekutin je potřeba? 

Vhodný příjem tekutin je individuální a odvozuje se jak od tělesné hmotnosti, tak od věku nebo pohlaví. Svou roli však hraje právě i aktuálně panující venkovní teplota, vlhkost vzduchu nebo fyzická aktivita a další faktory. Obecně odborníci doporučují vypít denně kolem 2 až 3 litrů tekutin. Vhodné je také poradit se zvlášť v případě pravidelné konzumace léků se svým lékařem. Každý by si totiž své konkrétní množství měl určit na základě svých potřeb a okolností.

Vhodné je myslet také na to, že je lepší pít malé doušky v průběhu celého dne než se pouze několikrát denně pořádně napít. Doporu­čované množství je vhodné zvýšit nejen při vedrech, ale také při fyzické zátěži nebo pobytu v suchém prostředí, například v klimatizovaném prostoru nebo v letadle.

Jak poznat, že pitný režim nevyhovuje? 

Čím je navíc člověk starší, tím hůř se organismus ochlazuje. Starší lidé, stejně jako malé děti, nemusí včas pociťovat příznaky žízně, což může riziko dehydratace ještě posilovat. Pokud u sebe některé z těchto příznaků pozorujete, je čas na odpočinek a doplnění potřebných tekutin. 

Starší lidé často necítí žízeň, proto je důležité je k pití motivovat. , ...

Varovným příznakem dehy­dratace nebo úpalu může být: 

A co tedy pít? 

Čistá voda by měla tvořit základ pitného režimu. Pokud se ale člověk hodně potí a je vystaven dlou­hým vedrům, mů­že být vhodné zařadit i minerálky. Jes­tli už u sebe zpozoru­jete některé z varov­ných příznaků, te­kutiny je společně s minerály vhodné doplnit co nejrychleji. V případě, že projevy přetrvávají pak neváhejte vyhledat lékařskou pomoc. 

Pro doplnění důležitých solí jsou však vhodné hlavně přírodní minerální vody bez oxidu uhličitého. Pro běžnou spotřebu by celkové hodnoty mineralizace neměly přesáhnout 500 mg/l, kterou mívají předev­ším slabě mineralizované vody. Ideální je také druhy minerálek střídat. 

Nadbytečný příjem středně sil­ně mineralizovaných vod může být totiž také pro starší lidi nevhodný­. MUDr. František Kožíšek, CSc. Ze Státního zdravotního ús­tavu upozorňuje například, že jejich trvalá konzumace představuje zvý­šené riziko vysokého tlaku, ledvinových, močových a žlučových kamenů nebo některých kloubních chorob. 

Zařadit můžete i ovoc­né a zeleninové šťávy ředěné vodou. Neuškodí ani neslazený chla­zený zelený nebo ovocný čaj, pokud nejsou odvary příliš silné. Pozor ale na hodně vychla­zené nápoje, které mohou vést například k bo­lesti břicha.