Použil jsem AirTag ke sledování své ženy a dětí. Stačil jeden pohled na mapu a věděl jsem, že něco nehraje
O tom, že jsem připevnil AirTag ke klíčům, věděla manželka i naše děti. Brali jsme to jako takovou pojistku, jak si zkontrolovat, že děti v pořádku dorazily domů. Nikdy by mě ale nenapadlo, že mě ta malá věc dokáže tak vyděsit.
„Myslel jsem, že se mi zastaví srdce,“ říká pan Novák z Prahy. „Syn jel k poprvé sám k babičce do Brna a já se chtěl jen ujistit, že tam v pořádku dojel. Když jsem ale otevřel aplikaci, viděl jsem, že se podle mapy nachází někde před Bratislavou. Hned jsem volal své matce, ta mi v tu chvíli ale telefon nebrala.“
Po hodině nervů se všechno vysvětlilo. Synovi vypadly klíče s AirTagem pod sedadlo autobusu, který pokračoval dál. Dítě bylo dávno v bezpečí, jen zařízení hlásilo polohu tam, kde vlastně nikdo z rodiny nebyl. „Oddechl jsem si, ale od té doby vím, že ani chytrý čip není v takovýchto situacích bezchybný,“ dodává pan Novák.
Proč rodiče lokalizátory dětem pořizují?
Zařízení jako Apple AirTag, Samsung SmartTag nebo Tile se stala běžnou součástí života. Rodiče je často připínají dětem na klíče nebo batohy, aby měli přehled, kde se zrovna nacházejí. Nejde o špehování, ale o pocit jistoty a kontroly v dnešním nepředvídatelném světě. AirTag využívá síť „Find My“ složenou z milionů iPhonů, které anonymně odesílají informace o poloze čipu.
Kde končí jistota a začíná špehování?
Odborníci upozorňují, že i technologie, které vznikly z dobrého úmyslu, mohou přerůst v posedlost. Příliš časté kontrolování polohy dítěte může narušit důvěru a vztahy v rodině.
„Je zásadní, aby dítě o lokalizátoru vědělo a chápalo, proč ho má. Pokud rodič sleduje bez vědomí dítěte, je to sice legální, ale eticky sporné,“ vysvětluje IT specialista Jiří Janda. V praxi se proto doporučuje otevřená komunikace s dětmi.
Když technologie selže
AirTagy využívají Bluetooth LE a síť ostatních zařízení, která polohu přenášejí dál. Pokud se čip dostane mimo dosah nebo signál, může se poslední známá poloha aktualizovat až po dlouhé době. To je přesně okamžik, kdy na mapě mohou vznikat zmatky a rodič může být zbytečně vystrašený.
Ale v případě pana Nováka technologie sama o sobě neudělala chybu. Ukázala jen to, kde se nacházel čip, ne jeho syn. Otec přesto začal panikařit, a to je důkazem, že čím víc technologiím věříme, tím víc nás dokážou rozhodit, když nefungují podle očekávání.
Když bezpečnost přechází v posedlost
Původním záměrem AirTagu bylo chránit majetek, ne vytvářet závislost na kontrole. Odborníci proto doporučují přistupovat k této technologii s rozumem. Pokud jako rodič kontrolujete polohu dítěte několikrát denně, můžete si na tom vypěstovat závislost.
Rodiče, kteří s dětmi o sledování polohy otevřeně mluví, mají obvykle klidnější vztahy i větší důvěru. Ti, kteří ho používají potají, riskují konflikt, jakmile se věc provalí. Technika může chránit, ale neměla by řídit lidské vztahy.
Alternativy a budoucnost sledování
Na trhu přibývá zařízení navržených přímo pro děti, jako například hodinky s GPS, které umožňují sledování jen v rámci domluvených zón. Rodič dostane upozornění pouze tehdy, když dítě prostor opustí. Takový přístup bývá méně stresující a lépe funguje v dlouhodobém měřítku. Většinou navíc mají i slot na SIM kartu, takže můžete být s dětmi ve spojení.
Sledovací technologie jako dobrý sluha, ale zlý pán
AirTagy a další sledovací zařízení mohou být skvělými pomocníky, ale největší jistotu přináší stále obyčejná komunikace. Příběh pana Nováka ukazuje, že sledovací technologie dokáže rodiče nejen uklidnit, ale i zbytečně vyděsit.























































