Syn studuje vysokou školu, ale vydělává víc než já. Přesto očekává, že mu budu dál přispívat

Pan Jaromír po rozvodu platil bývalé manželce na syna částku určenou soudem. Když syn nastoupil na vysokou školu, začal posílat platby přímo na jeho účet. Pak ale zjistil, že se syn od své matky odstěhoval, bydlí ve společném pronájmu se spolužáky a začal na částečný úvazek pracovat ve firmě, která mu nabídla vysokou hodinovou sazbu. 

„Kluk má hlavu na počítače, uchytil se jako programátor. Jeho matka se mi pochlubila, kolik vydělává. Když má dobrý měsíc, je to víc, než vydělávám já, i když je to jenom brigáda při studiu,“ vypráví Jaromír, který je podle svých slov na synův úspěch náležitě hrdý, ale zároveň mu hlavou vrtá jiná věc: Proč by měl synovi nadále platit výživné, když se o sebe umí postarat sám? 

Když ale téma v rodině nadnesl, syn se ohradil. Výživné považuje za otcovu povinnost. Zastala se ho i matka. „Dokud kluk studuje, budeš mu platit,“ prohlásila.

Vysokoškoláky rodiče při studiu zpravidla podporují. , ...

Jak by situaci zhodnotil soud

Matčin výrok překvapivě přesně vyjadřuje mýtus, který je v naší společnosti zakořeněn. Zní to logicky: Dokud je dítě na škole, rodiče by ho měli finančně podporovat. Zákon však pravidlo definuje jinak. „Rodič má své dítě vyživovat tak dlouho, dokud dítě není schopné se samo živit,“ píše právník Ondřej Preuss na webu Dostupný advokát. 

Znamená to tedy, že dítě má nárok na výživné po dobu, co se soustavně připravuje na budoucí povolání a ještě nemá možnost se zaopatřit samo. V praxi se to skutečně může týkat většiny vysokoškoláků, ale samotným studiem nárok na výživné studentovi nevzniká. 

V případě Jaromírova syna by soud mohl přihlédnout i k tomu, že žije samostatně a hradí si vlastní bydlení. V první řadě by ale posuzoval, nakolik stálé jsou jeho příjmy. Pokud by se ukázalo, že má pravidelnou práci a stabilní výdělek, mohl by výživné skutečně zrušit.

Zaměstnání versus brigáda

Jiná situace je, když si student přivydělává brigádami a jeho příjmy jsou nepravidelné nebo nárazové. Dvacetiletá studentka Hana má s rodiči rozumnou dohodu. „Rodiče mi platí kolej a jídlo. Našla jsem si brigádu jako servírka a z toho si hradím svoje osobní věci, třeba kosmetiku nebo víno, když jdeme posedět s přáteli,“ říká Hana.

O prázdninách si studenti obvykle vydělají peněz více, ale to není důvod k tomu, aby rodiče platby alimentů přerušili. Opět jde jen o nárazový příjem, který nevede k dlouhodobému pokrytí životních nákladů dítěte. 

Mnoho studentů si přivydělává brigádami. , ...

Mýtus 26 let

Rodiče se rovněž často domnívají, že jim povinnost výživného automaticky zaniká v momentě, kdy dítě dovrší 26. rok života. To je ale podle právníků jen další mýtus. „Vyživovací povinnost není bezbřehá, ale není limitována věkem dítěte a nekončí dosažením 26 let věku,“ uvedla pro portál Penize.cz říká právnička Blanka Vlachová.

Je ovšem pravda, že s vyšším věkem se studentovi snižuje šance, že svůj nárok na výživné obhájí. Může se totiž stát, že na vysoké škole setrvává dlouhé roky jen proto, aby se vyhnul zaměstnání a co nejdéle se udržel v pohodlném „mamahotelu“. I k takové okolnosti soud při rozhodování přihlíží. 

Povinnost mají oba rodiče

Na závěr je třeba připomenout, že vyživovací povinnost vůči dítěti mají oba rodiče. Jsme zvyklí na model, kdy dítě u jednoho rodiče bydlí a druhý mu finančně přispívá. Ale ve chvíli, kdy se odstěhuje do vlastního bydlení, přispívat by mu měl i rodič, u kterého dosud bydlelo. Rodiče se přitom o částku nemusejí dělit rovným dílem, výše výživného je každému určena podle jeho finančních možností. 

Situace v rodinách se nicméně mohou velmi různit a soudy při rozhodování o výživném zohledňují celou řadu faktorů. Každý případ se posuzuje individuálně a pravidla se nedají zcela zobecnit. Pokud se ale dítě svědomitě připravuje na budoucí povolání a není schopno si své životní náklady hradit samo, na finanční podporu od rodičů má ze zákona nárok.