Obyvatelé 1. patra odmítali přispět za výtah, protože ho nepotřebují. Spor skončil až u soudu
Bydlení v bytovém domě s sebou přináší nejen výhody, ale také nutnost kompromisů a finanční solidarity. Jeden z nejčastějších a mnohdy i nejvyhrocenějších sporů na schůzích SVJ se točí okolo výtahu. Lidé, kteří jej nevyužívají, si myslí, že na něj nemusí přispívat. Jenže to je omyl.
„Bydlím v přízemí a výtah nepoužívám ani nepotřebuji. Nebudu na jeho opravu přispívat ani korunu,“ zní častý argument majitelů bytů ve spodních patrech. Zní to sice možná logicky, ale z pohledu práva je to fatální omyl. Podobné spory nezřídka končí u soudu, kde odpůrci placení tvrdě narazí na realitu českých zákonů. Společné bydlení se řídí jasnými pravidly. Pokud se většina vlastníků na shromáždění společenství vlastníků jednotek (SVJ) shodne, že je potřeba starý výtah rekonstruovat či dokonce vybudovat nový, menšina se musí podřídit.
Výtah je společnou částí domu
Abychom pochopili, proč vlastně obyvatelé prvního patra či přízemí tahají za kratší konec provazu, musíme nahlédnout do platné legislativy. Stěžejním předpisem je v tomto ohledu občanský zákoník (zákon č. 89/2012 Sb.) a na něj navazující nařízení vlády č. 366/2013 Sb., o úpravě některých záležitostí souvisejících s bytovým spoluvlastnictvím. Právě zmíněné nařízení vlády v § 5 jasně definuje, co všechno patří mezi společné části domu. Hned v prvním odstavci je pak jasně uvedeno, že výtahy ve společných částech, včetně evakuačních a požárních výtahů, autovýtahů a plošin pro invalidy, mezi společné části domu patří.
Výtah tedy není služba, kterou by si majitelé bytů ve vyšších patrech předpláceli pro své pohodlí. Výtah je nedílnou součástí budovy a jako takový je v podílovém spoluvlastnictví všech majitelů bytových jednotek, a to bez ohledu na to, v jakém patře se jejich byt nachází. Podle § 1180 občanského zákoníku platí, že vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím velikosti jeho spoluvlastnického podílu (pokud prohlášení vlastníka nestanoví jinak). Do správy domu spadá právě i údržba, opravy, modernizace nebo rekonstrukce společných částí.
Jak to vypadá v praxi
Výbor SVJ nebo skupina vlastníků navrhne rekonstrukci výtahu. Na shromáždění se sejde usnášeníschopná většina. Pokud pro rekonstrukci hlasuje nadpoloviční většina přítomných (nebo vyšší kvorum, pokud to vyžadují stanovy konkrétního SVJ), je usnesení platné. V tom okamžiku vzniká všem majitelům povinnost podílet se na nákladech. Částka se hradí buď z fondu oprav, nebo formou mimořádného příspěvku. Pokud majitel bytu v přízemí odmítne zaplatit s odůvodněním, že výtah nevyužívá, stává se tak dlužníkem.
SVJ má v takovém případě nejen právo, ale dokonce povinnost tento dluh vymáhat, a to i soudní cestou. A soudy v těchto případech rozhodují konzistentně v tom smyslu, že povinnost přispívat na společné části domu je dána zákonem a podílem na společných částech, nikoliv mírou jejich reálného využívání. Přestože se tedy argument „nevyužívám, neplatím“ může zdát spravedlivý, logiku postrádá. V takovém případě by majitelé přízemních bytů mohli odmítnout opravu střechy, a naopak majitelé horních bytů by nemuseli souhlasit s izolací sklepů, základů apod. Takových příkladů by se dalo vymyslet mnoho.
Existují výjimky
Zákon zná v podstatě jen dvě cesty, jak by se obyvatel prvního patra mohl placení za výtah legálně vyhnout. První možností je, že to tak bylo uvedeno v prohlášení vlastníka budovy, a to již od samého počátku (například při rozdělení domu na jednotky). Pokud by v dokumentu bylo uvedeno, že výtah je společnou částí jen pro majitele bytů od 2. patra výše, nesou náklady ze 100 % tito majitelé a lidé z přízemí by byli od plateb osvobozeni.
Druhou možností je pak změna prohlášení vlastníka. Pokud již dům funguje ve standardním režimu, muselo by 100 % vlastníků souhlasit se změnou. Očekávat, že lidé z vyšších pater dobrovolně převezmou finanční zátěž za sousedy v přízemí, je však absolutně utopické.





Sledovat v Google Zprávách

















































