Pronajímatel vám v bytě nemůže zakázat psa ani kočku. Do problémů se může dostat jen když se na to zájemce o byt zeptá

Pokud se pronajímatelé setkají se zájemcem o bydlení, který má v plánu chovat v nájemním bytě domácího mazlíčka, zákon jim jasně určuje, jak mohou v takovém případě postupovat. Skutečnost je taková, že především práva pronajímatele jsou poměrně omezená – za určitých předpokladů má sice možnost na přítomnost domácího zvířete reagovat výpovědí z nájmu, jedná se však pouze o velmi krajní případy, které nenastávají příliš často. 

Může pronajímatel zakázat nájemníkovi, aby choval v bytě kočku nebo psa? 

Odpověď na tuto otázku poskytuje zákon č. 89/2012 Sb., který je známý jako nový občanský zákoník. Klíčový je v tomto směru především § 2258, který jasně říká, že: „Nájemce má právo chovat v bytě zvíře, nepůsobí-li chov pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu obtíže nepřiměřené poměrům v domě.“

V praxi to znamená jediné: Pronajímatel nemá právo bránit nájemníkovi v tom, aby v pronajímaném bytě (případně i rodinném domě) choval běžná domácí zvířata. Zejména kočky, psi, menší hlodavci nebo jiná podobná zvířata, která běžně nezpůsobují problémy, tedy nemohou být důvodem k výpovědi z nájmu ani k odmítnutí potenciálního nájemníka. 

Chov domácích mazlíčků zpravidla nelze zakázat. , ...

Co když pronajímatel uvede do smlouvy, že chov domácích zvířat je zakázaný? 

Pokud by pronajímatel do smlouvy výslovně napsal, že v pronajímané nemovitosti není chov domácích zvířat povolený, tato podmínka nebude mít žádné právní účinky. Ustanovení bude zcela neplatné. 

Z toho vyplývá, že pokud si nájemník i přes smluvní zákaz pořídí nebo do pronajímaného bytu přivede domácího mazlíčka, nedopouští se tím porušení zákona ani se kvůli tomu nedostane do právních problémů.

Problematická může být již samotná otázka při výběru nájemníka 

Jestliže se pronajímatel napřímo vyptává na to, zda zájemci chovají nějakého domácího mazlíčka, a na základě odpovědi vybírá zájemce, může se kvůli tomu teoreticky dostat do problémů se zákonem. 

Je pravda, že samotné položení této otázky není v rozporu s aktuálně platnou legislativou. Pokud by ovšem odpověď přímo ovlivnila rozhodnutí o uzavření nájemní smlouvy, pronajímatel by mohl být obviněn z toho, že při výběru postupoval v rozporu se zásadou rovného zacházení. 

Skutečnost je v každém případě taková, že v praxi bývá ze strany zájemce o bydlení mimořádně obtížné prokázat, že rozhodujícím důvodem odmítnutí bylo právě domácí zvíře. Pokud by ovšem existoval přímý důkaz (např. zpráva, ve které je toto odůvodnění přímo uvedeno), pronajímatel se může dostat do právního sporu. 

Jak je to s povinnostmi nájemníka a právy pronajímatele? 

Ze zákonů nicméně ani zdaleka nevyplývá, že by si nájemník mohl v pronajímané nemovitosti dělat se svými domácími mazlíčky, cokoliv sám uzná za vhodné. Ve skutečnosti by měl dodržovat hned několik právních zásad. 

V první řadě by se měl vyvarovat toho, aby domácí zvíře způsobilo jakékoliv škody na majetku pronajímatele. Pokud by takové škody způsobilo, pronajímatel má plné právo je v plném rozsahu vymáhat. 

Pokud mazlíček způsobí škody, jeho majitel je musí uhradit. , ...

Nájemník je dále povinen dodržovat domovní řád a zasadit se o to, aby domácí mazlíček nijak neobtěžoval ostatní obyvatele domu. V praxi to znamená, že by z tohoto hlediska mohl být problematický například pes, kterého majitel nechává pravidelně doma samotného a on celý den štěká nebo kňučí - hlasití psi v domácnosti či na zahradě jsou navíc i častým předmětem sousedských sporů. Z podobných důvodů bývají problematické i některé druhy papoušků.

Není to ovšem pouze hluk, který může být důvodem k vypovězení nájemní smlouvy. Za problematický lze považovat rovněž pach, který nad míru přiměřenou okolním poměrům zasahuje do práv ostatních obyvatel nemovitosti na klidné užívání bytu. 

Dále záleží rovněž na počtu chovaných zvířat – pokud by byl nezvykle vysoký, pronajímatel může nájemníkovi vypovědět smlouvu. 

Samostatnou kategorii pak představují nebezpečná zvířata (např. jedovatí hadi). Jejich chov vyžaduje dodržování jasných pravidel, jejichž porušení může vést nejen k okamžité výpovědi, ale i ke vzniku dalších právních problémů (např. ohrožení z nedbalosti). 

Někdy tak přece jen může být méně rizikovou volbou například pořízení robotického domácího mazlíčka – jejich popularita v posledních letech výrazně stoupá.