Zapomeňte na 5denní pracovní týden. Česko míří k modelu, který zaměstnancům dá mnohem větší svobodu
Model čtyřdenního pracovního týdne je aktuálně velmi diskutovaným tématem. V Česku se ale plošně neprosadil, a tak i nadále většina firem stále funguje v klasickém režimu, kdy zaměstnanci pracují 8 hodin denně, 5 dní v týdnu. Zkrácení pracovního týdne rozhodně není praktickým řešením pro všechny obory. Některé firmy tak alespoň sází na lepší model, který dává zaměstnancům více volnosti.
Zní kratší pracovní týden lákavě? Ano, ale ne všude je tento model uplatnitelný. Boj za kratší pracovní týden, nejčastěji v podobě modelu 4denního pracovního týdne, se sice stal celosvětovým trendem, ale ne všude by se tento model osvědčil. V některých oborech, a to zejména v odvětvích s nepřetržitým provozem (např. výroba, zdravotnictví atd.), službách nebo ve státní sféře, nejde totiž o příliš praktické řešení.
Zkrácení pracovního týdne pouze v některých odvětvích
Případné zkrácení pracovního týdne by také ve většině případů znamenalo, že zaměstnanci musí stihnout stejný objem práce za kratší dobu. Navíc může docházet i k napětí na pracovišti pramenícímu z jakési nespravedlnosti, kdy někteří pracovníci mohou pracovat flexibilně, a jiní tyto výhody nemají. Právě i z těchto důvodů se rozhodly některé firmy zavést lepší model v podobě poskytnutí většího množství volností svým zaměstnancům.
Pružná pracovní doba
Féroví zaměstnavatelé už vědí, že receptem na úspěch společnosti i spokojenost zaměstnanců je více volnosti. Jedním z takových benefitů jsou tzv. „core hours“ (např. 10:00–15:00), kdy si zaměstnanci sami dle svých potřeb volí začátek a konec pracovní doby a v pevně stanoveném čase musí být na pracovišti. Čas před touto dobou a po ní je flexibilní. To přináší výhody nejen zaměstnancům, ale i firmám samotným, které například vědí, na jaký čas mohou naplánovat poradu a kdy jsou všichni k zastižení.
Pípačky jako přežitek? Jak kde
Ač by se mohlo zdát, že už jsou pípačky přežitkem, není tomu tak. Evidence docházky hraje i v dnešní době důležitou roli. Rozdíl je ale v tom, že už firmy přesně nekontrolují, jestli člověk pracuje „od–do“, ale hlídají spíše celkový odpracovaný čas. Využívají se k tomu moderní elektronické systémy, čipy nebo mobilní aplikace. Ne všude tomu tak ovšem je. V moderních firmách si zakládají spíše na tom, aby zaměstnanec splnil uloženou práci než na přesném času příchodu a odchodu.
Kde není evidování odpracované doby na pořadu dne
Tento způsob hlídání zaměstnanců nefunguje ve výrobě, zdravotnictví a všude tam, kde musí být zaměstnanec fyzicky přítomen. Dle reálných dat si ale v takových případech zaměstnanci často neevidují zákonné přestávky na jídlo a odpočinek nebo nejsou přesně evidovány prostoje způsobené případnou poruchou strojů či nedostatkem materiálu. Ve výrobě také není výjimkou, že zaměstnanci pracují výrazně déle za účelem splnění norem, ale tyto přesčasy už evidovány nejsou, ačkoliv je to v rozporu se zákonem.
Některé firmy stále ještě kontrolují celkový odpracovaný čas
Kolik firem dnes ještě kontroluje zaměstnancům odpracovaný čas? Statistiky v rámci České republiky nejsou bohužel k dispozici. Z provedených průzkumů ale vyplynulo, že nejčastěji docházku hlídají výrobní závody a průmyslové podniky, firmy, ve kterých se pracuje na směny, a společnosti vyžadující přístupové systémy (např. z důvodu zabezpečení objektu). Co se týče využívání elektronických docházkových systémů, ve větších firmách a výrobních podnicích, které zaměstnávají přibližně milion lidí, masivně využívají elektronické docházkové systémy za účelem automatizované kontroly.

























































