Podivný motýl z Afriky dobývá české zahrady: Svým vzhledem připomíná můru i kolibříka zároveň

Vypadá tak trochu jako můra, ale je zvláštní, že létá ve dne. Ve vzduchu kmitá jako kolibřík, ale tito drobní ptáci přece žijí jenom na americkém kontinentu. Dlouhozobka svízelová na první pohled nedává smysl. Z dob dětství si ji navíc asi nepamatujete, protože u nás bývala vzácná. Možná vůbec netušíte, co to je, a tak z ní máte trochu strach. 

Z hlediska zoologie jde skutečně o motýla z čeledi lišajovitých, který by měl teoreticky létat jen v nočních hodinách. Dlouhozobka se ale v tomto ohledu od svých příbuzných liší. Poletuje přes den a hledá potravu v podobě nektaru, přičemž ji nejvíce lákají květy svízele, sporýšů, plaménků, komule Davidovy, ale i tak s oblibou pěstovaných rostlin, jako jsou petúnie nebo levandule. 

Neposedná opylovačka 

Latinský název Macroglossum stellatarum vystihuje její základní charakteristické rysy. Výraz „macroglossum“ lze přeložit doslova jako „dlouhý jazyk“. V případě motýla jen nehovoříme o jazyku, ale o sosáku. Ten má dlouhozobka natolik dlouhý, že se s jeho pomocí dokáže nakrmit za letu. Podobně jako kolibřík na květinu neusedne, ale zastaví se ve vzduchu a nektar vysaje „na stojáka“. 

Druhové jméno „stellatarum“ pak odkazuje ke svízeli, jehož květy svým tvarem připomínají drobné hvězdy (latinsky stellae). Tuto specifickou rostlinu si totiž dlouhozobka vybírá k nakladení vajíček. Svízel a jemu podobné druhy poskytují ideální výživu vylíhnutým housenkám, které charakterizuje zelená barva a krémové pruhy po stranách těla. 

Housenka dlouhozobky svízelové , ...

Nudná, ale neškodná 

Motýly milujeme především kvůli pestrému zbarvení jejich křídel. Dlouhozobka svízelová vás v tomto bodě trochu zklame. Nepyšní se zářivými barvami ani jedinečným vzorem. Její přední křídla mají šedohnědé zbarvení, čímž se vlastně nijak neliší od nočních můr. Zadní křídla sice nesou oranžový nádech, ale celkový dojem ze vzhledu dlouhozobky je spíše nudný. I z tohoto důvodu ji v první chvíli možná zaměníte s nějakým otravným hmyzem. A když ještě zaslechnete zvuk podobný bzučení způsobený neobvyklým třepotáním křídel, pomyslíte si, že na vaši zahradu snad zavítalo nějaké tropické monstrum připravené vás každou chvíli bodnout. 

Dlouhozobka je přitom naprosto neškodná. Člověku nijak neublíží a ani vám nezničí záhon. Naopak vám pomůže opylovat rostliny a s koncem léta zase zmizí. A budete se velmi divit, kam bude mít namířeno. 

Něco mezi motýlem a ptákem 

Kdyby se dlouhozobka svízelová rozhodla přezimovat v našich krajích, nejspíš by nepřežila. Ve střední Evropě totiž není doma. Pochází z teplých jižních krajů, velmi rozšířená je v severní Africe a některých oblastech Asie. Do Česka přilétá spíše na návštěvu a často to bere oklikou překvapivě přes Polsko. Jakmile se přiblíží zima, dlouhozobka obvykle zamíří zpět na jih. Podobně jako tažní ptáci se vrátí do teplých končin, kde ji zimní mrazy neohrozí. 

Jde o velmi zdatného letce, který dokáže překonat vzdálenosti stovek kilometrů. Možná vás přitom překvapí, že v motýlí říši není jediný. Za teplem se na zimu stěhuje rovněž babočka bodláková, babočka admirál nebo lišaj svlačcový. 

Dlouhozobka nasává nektar za letu. , ...

Vzácný moment 

Až tedy dlouhozobka zabloudí na vaši zahradu, nevyhánějte ji. Nemůže vás bodnout ani štípnout, jen se z vašeho záhonu posilní na další cestu. Naopak buďte vděční, že vás poctila svou vzácnou návštěvou. Dlouho se při své neposednosti nezdrží, a nejspíš vám ani nedovolí, abyste si ji vyfotografovali. Pozorujte ji z povzdálí a ten vzácný moment si udržte v paměti. Vždyť kdy se vám poštěstí, abyste v Evropě spatřili cosi na způsob kolibříka? Dlouhozobka možná není žádná barevná krasavice, ale její zvláštní vlastnosti z ní činí originál, který se v přírodě ani na zahradě hned tak nevidí.