Celé patro v paneláku si dělí účet za internet. Díky chytrému triku platíme za neomezená data 67 korun měsíčně 

Před 20 lety se nejlevnější připojení přes UPC pohybovalo kolem 1000 korun. V současnosti je však přístup k internetu mnohem jednodušší, a tím pádem i dostupnější. Bezdrátový internet pro domácnost vyjde v závislosti na poskytovateli většinou jen na částku od 299 do 499 korun. I tak je to ale podle některých lidí zbytečně vysoký výdaj, který se navíc každý měsíc opakuje. Pokud patříte mezi ně, s tímto trikem můžete mít on-line služby skoro zadarmo. 

Jak sdílení funguje v praxi? 

Celý systém spočívá ve vybudování „komunitní sítě“. Stačí, když se sousedi na stejném patře v paneláku domluví na tom, že budou sdílet jednu Wi-Fi. Jeden z nich uzavře kla­sickou smlouvu s poskytovatelem a nechá si doma zapojit modem­. Měsíčně bude platit pravidelnou částku, neomezený tarif pořídí například za 399 korun. 

Z hlavního bytu si potom „spolčení“ sou­sedé mohou přes router rozvádět Wi-Fi signál pomocí bezdrá­tových zaříze­ní, jako jsou různé Wi-Fi extendery, do dalších bytů. Princip je podobný, jako kdyby se signál rozšiřoval pro více pater jednoho rodinného domu. Pokud se pak o celkovou částku podělí 6 sousedů, jednoho vyjde měsíční poplatek za internet na téměř zanedbatelných 67 korun. 

Signál se do dalších bytů rozvádí pomocí bezdrátových zařízení. , ...

Je ale potřeba počítat s vyššími počátečními náklady na technologická řešení, která mají vliv nejen na rychlost internetu, ale zajišťují hlavně to, aby se signál bez problémů dostal všude. V případě silnějších zdí, které ho mohou blokovat, se využívají Power­line adaptéry ne­bo Mesh Wi-Fi systémy, jejichž pořizovací ceny se mohou šplhat do tisíců korun. 

Přeprodej služeb je zakázaný 

Je takové jednání oficiálně v pořádku, nebo už se kvůli němu budete pohybovat v šedé zóně? Ve smlouvách se pos­kytovatelé in­ternetu často vy­mezují proti „dal­šímu přeprode­ji služeb“ a předpokládají při­pojení ke službě pouze pro jednu smluvně vázanou domác­nost. Například O2 vyloženě v právech a povinnostech účastníka uvádí, že je „oprávněn u­možnit užití služeb třetí osobě jako uživateli“, ale nesmí za to požadovat úplatu nebo služby poskytovat v rámci podnikání. 

Vždy byste se tedy primárně měli řídit tím, co máte uvedené ve smlouvě. Sdílení internetu pří­mo mezi přáteli nebo sousedy automaticky za­kázáno není a většinou se nijak nekontroluje. I tak má ale toto počínání rizi­ka, především pro majitele smlouvy. Ten totiž nese veš­kerou zodpovědnost. Me­zi domluvenými sou­sedy by tak měla panovat důvěra a ochota řešit případné problémy společ­ně. 

Jde to, ale dře to 

Tito lidé jsou navíc připojeni ve stejné síti, což znamená, že nemají dohled nad jejím zabezpečením. Jed­notlivci tak nemohou kontrolovat nastavení routeru, ani k němu nemají přístup při poruchách.

Sdílená síť může zapříčinit i nechtěné zrcadlení zařízení a zobrazení obsahu od souseda. , ...

Pokud je síť chybně nas­tavená, mohou se také neplá­novaně navzájem dos­tat k citlivým údajům ostatních, jako jsou dokumenty a složky. Přístup je někdy umožněn i k dalším zařízením v podobě tiskáren, kamer, nebo televizí z ostatních domácností. Ze zkušeností uživatelů občas dochází i k nepříjemným situacím, kdy se na televizi v jednom obýváku zničehonic začne přehrávat video z mobilního telefonu souseda. 

Zvážit byste měli také právní odpovědnost. Pokud totiž někdo v dané síti začne například stahovat nebo sdílet nelegální obsah, první na vině bude u police opět majitel hlavní pří­pojky. Ten se pak bude muset snažit vysvětlit, že jeho připojení nebylo soukromé. 

Pokud pracujete z domova nebo potřebujete stabilně vysokou rychlost připojení, na­razíte na další slabou stránku sdíleného Wi-Fi signálu. Když si typicky večer všichni sousedi sednou ke svým počítačům a začnou streamo­vat videa, sta­hovat soubory nebo hrát online hry, rychlost in­ternetu může klesat. Jelikož se všechna zařízení nachá­zí ve stejné síti, sdílejí i celkovou kapacitu pro připojení dané placené služby.