Děti už se do první třídy netěší jako dřív: Plno z nich zažívá psychické potíže srovnatelné s odvodem vojáků do války

Nespavost, stres, zvracení a v krajních případech i noční pomočování. To jsou některé z mnoha reakcí dětí na nástup do školy. Že to zní přehnaně? Ale vůbec ne – představa naprosté změny denního režimu je pro mnoho dětí velmi stresující. A když jsou ve stresu děti, jejich rodiče často reagují stejně. Přechod ze školky do školy tak může být náročnou výzvou pro celou rodinu. 

Počet krizových hovorů roste na začátku školního roku

Pokud jste ve své rodině něco podobného zažili, věřte, že v tom ani zdaleka nejste sami. Údaje neziskové organizace Cesta z krize, která provozuje vlastní krizovou linku, totiž ukazují, že na začátku každého školního roku počet hovorů výrazně stoupá. Mezinárodní výzkum TIMSS provedený mezi žáky čtvrtých ročníků dokonce ukázal, že žádní jiní žáci v EU nechodí do školy tak neradi jako právě děti v Česku. Někteří z nich proto zažívají velmi negativní pocity, které jsou pro děti subjektivně srovnatelné s odvody vojáků do války. 

Nástup do školy spouští skutečnou stresovou reakci

Nejde přitom pouze o subjektivní pocity dětí. Psychologické a neuroendokrinní studie ukazují, že nástup do školy představuje skutečný stresor, který lze zachytit i na biologické úrovni. Přehled několika nezávislých výzkumů publikovaný v odborném časopise Psychoneuroen­docrinology zjistil, že přechod z předškolního prostředí do formálního vzdělávání je spojen se zvýšením koncentrace kortizolu, tedy hormonu významně zapojeného do stresové reakce organismu. U části dětí přitom může návrat k původním hodnotám trvat několik měsíců. Jde o stejný hormonální mechanismus stresové reakce, který se aktivuje i u dospělých vystavených mimořádně náročným situacím, například při vojenském výcviku či dalších formách intenzivní psychické a fyzické zátěže.

Na závažnosti celé situace se shodují i renomovaní odborníci. Například psycholog Ondřej Šusta velmi trefně popsal, proč je právě první třída výjimečně náročná: 

„Ta první třída je hodně specifická, protože přechod ze školkového režimu na ten školní je dost zásadní. Jednak se děje v nízkém věku, a pak s sebou také přináší změnu pravidel a celkového režimu. Jedna z těch zásadních věcí je omezení přirozeného pohybu a touhy po hře ve chvíli, kdy dítě ještě není natolik zralé, aby bylo schopno sedět půl dne v lavici, takže pociťuje velký diskomfort. A škola na to obvykle neumí příliš dobře reagovat. K tomu je tady aspekt odloučení od rodičů, který se často projevuje sice už ve školce, ale tady mají přece jen učitelky ještě k dětem blíž a mají na ně více času.“

Jak potíže rozpoznat? 

Řada rodičů si zpočátku myslí, že dítě jen „hraje divadlo“ a snaží se vyhnout škole. A nutno uznat, že mnoho dětí rádo přehání a lehce si vymýšlí, ovšem skutečné psychické potíže není radno podceňovat. Skutečný stres můžete odhalit primárně rozdílným chováním v běžný školní den a o víkendu. Často se před nástupem do školy objevuje již zmiňované noční pomočování, bolesti břicha nebo hlavy bez lékařsky prokazatelné příčiny i nespavost nebo naopak neustálé vyčerpání. 

Některé děti mohou reagovat také uzavřeností, ztrátou chuti k jídlu či dokonce agresivitou. Pokud takové chování u svých dětí zaregistrujete a bude trvat déle než jeden až dva týdny, je určitě na místě navštívit odborníka, se kterým situaci budete řešit.  

Pocit bezpečí a předvídatelný ranní řád pomáhají prvňáčkům lépe zvládnout přechod ze školky do školy. , ...

Jak dítěti pomoct? 

Odborníci se shodují, že nejdůležitější ze všeho je před problémem neuhýbat, ale aktivně ho s dítětem řešit. Děti potřebují slyšet, že jejich pocity jsou v pořádku. Vůbec nejhorším scénářem je problémy banalizovat a tvářit se, že se nic neděje a do školy zkrátka musí. Zároveň pomáhá, když s nimi od začátku vytvoříte předvídatelný ranní režim. Psychologové opakovaně upozorňují, že děti se bojí primárně věcí, které neumí předvídat. A pokud jim dáte určitý řád, mohou školu lépe zvládat. 

Až dítě nastoupí do školy, dejte mu s sebou nějakou drobnost, která mu bude připomínat domov. Může to být oblíbená hračka, kamínek pro štěstí nebo třeba oblíbená sladkost. Není nic neobvyklého, že děti jsou na konci prázdnin nervózní a do školy se tak úplně netěší. Situace by se však měla uklidnit během prvních dvou až tří týdnů školy. Pokud k tomu nedojde a dítě stále brečí a zažívá jiné zmiňované symptomy, určitě je na místě navštívit odborníka. Odbornou pomoc zvládne bezplatně poskytnout i pedagogicko-psychologická poradna, na kterou vás třídní učitel v případě potřeby jistě rád přesměruje.