Vidina vysněného domku za Prahou se změnila v peklo. Lidé odhalují odvrácenou tvář života v satelitu

V 90. letech to byl trend, za kterým se honila spousta osob žijících do té doby v panelových domech. Vidina života na okraji metropole v moderním rodinném domku byla pro řadu z nich lákavá. Nejen kvůli zahradě a blízké přírodě, ale také kvůli romantizované představě o semknuté sousedské komunitě. Někteří lidé mají však tento způsob bydlení až příliš zidealizovaný.

Nepříliš pozitivní zkušenosti má mladý pár, který se před několika měsíci přestěhoval nedaleko Prahy. Největší komplikací pro ně je každodenní dojíždění do práce, kdy místo slibovaných 25 minut trvá cesta v ranní špičce do Prahy dvakrát tolik i déle. Ideální se jim navíc nezdají ani sousedské vztahy v místě bydliště.

Katalogové domy jsou často nalepené jeden na druhým , ...

Pro koho je život v satelitu vhodný?

Pakliže se rozhodujete, zda koupit byt ve městě nebo v katalogovém domě v nově budovaném satelitním městečku, je potřeba zvážit všechna pro a proti, která se s tímto bydlením pojí. Dalo by se říci, že život v satelitu na periferii uspokojí především ty z vás, kteří hledají klid a moderní bydlení.

„Jako panelákové dítě jsem si odmala přála bydlet na venkově, mít vlastní zahradu, prostor kolem sebe. Zároveň jsem ale nechtěla přijít o práci ve městě, takže bydlení v satelitu pro mě bylo ideální a jsem tady spokojená,“ svěřila se paní Martina, která žije nedaleko Prahy.

Zároveň je ale dobré podotknout, že v satelitních městečkách se zpravidla většina obyvatel zná. Jedná se tedy také o ideální místo pro lidi, kteří jsou nekonfliktní a nevadí jim blízká přítomnost sousedů a případně také jejich domácích mazlíčků. Protože, co si budeme povídat, ne každý člověk je nadšený, když ho ráno budí štěkání sousedova psa.

„Mysleli jsme si, že si plníme sen o klidném bydlení se zahradou. Místo toho každý den trávíme dlouhé desítky minut v kolonách a někdy máme pocit, že jsme v satelitu přišli o víc soukromí, než jsme měli v paneláku,“ popisuje mladý pár, bydlící kousek za Prahou.

Nevýhody, které je třeba zvážit

Prvním rozčarováním, které může při nastěhování se do satelitu nastat, je absence infrastruktury. Ačkoliv pražská periferie je v tomto směru obvykle dostatečně zajištěná, mohou se najít místa, kde je jízdní řád autobusů značně omezen. Byť jich ve špičce jezdí třeba dostatečné množství, v méně vytížené časy může být problém dostat se třeba jen do obchodu. Bez auta si proto většinou v satelitu ani neškrtnete.

A když už zmiňujeme obchody, tak ty mohou být dalším problémem, s nímž se v satelitních městečkách budete potýkat. Občas se v takových místech totiž nachází jen malé obchůdky s potravinami, nicméně ve většině případů zde nenajdete žádný krámek, takže pro nákup je potřeba dojíždět několik kilometrů.

Další nevýhodou tohoto typu bydlení je blízkost sousedních domků. Možná si při nákupu nemovitosti řeknete, že takové místo bude perfektní pro budování sousedských vztahů a vytvoří se zde silná komunita. Jenže ono je to mnohdy spíše naopak. Domky jsou nalepené jeden na druhém a vy prakticky koukáte každý den sousedům do oken a na zahradu. To může být zejména pro lidi, kteří hledají soukromí, nepříjemné zjištění.

Problémem satelitního bydlení může být omezená infrastruktura , ...

Co na to odborníci?

Kritika satelitních městeček nezaznívá pouze z úst jejich obyvatel, ale také od urbanistů a odborníků na územní rozvoj. Ti dlouhodobě upozorňují především na chybějící občanskou vybavenost a výše zmíněnou závislost na automobilové dopravě.

Výstižně to popsala například Drahomíra Zedníčková, výkonná ředitelka společnosti TopGis: „Na leteckých snímcích si lze povšimnout mozaikovité zástavby, která je pro strukturu satelitů typická. Jejím rozrůstáním vznikla v případě řady českých suburbií takzvaná sídelní kaše. Ta mnohdy nemá vlastní centrum ani přirozené propojení s původní zástavbou daného sídla.“

Nedostatek služeb, škol, obchodů či kvalitního veřejného prostoru způsobuje, že se z některých satelitů stávají místa určená především k přespávání. Obyvatelé pak většinu času tráví dojížděním do města za prací, vzděláním i běžnými nákupy, což může po několika letech vést ke ztrátě původního nadšení z vysněného bydlení.