Odstupné máte ze zákona. Stačí ale špatně podepsat dohodu a nárok okamžitě ztrácíte
Zaměstnavatel se nemůže vůči svým podřízeným chovat svévolně. Při ukončení pracovního poměru má například v řadě případů povinnost vyplatit svému budoucímu bývalému zaměstnanci částku, která může být i šestimístná. Vlastní chybou však o ni lze přijít!
Sledovat v Google Zprávách
„Můj zaměstnavatel mě propustil, protože chtěl prý zvýšit efektivitu. To mě zabolelo a zůstala jsem v šoku. Pracovala jsem pro něj totiž 12 let a nevěděla, co bude dál. Pak jsem ale viděla výši odstupného, o kterém jsem věděla jen matně, že bych něco takového mohla dostat. A málem jsem spadla ze židle,“ uvádí paní Kateřina. Částka to navíc může být skutečně zajímavá!
Na tohle mají zaměstnanci ze zákona nárok
Ukončení pracovního poměru je málokdy šťastná událost. Zaměstnanec však nemusí odejít s prázdnou. Často má totiž nárok na tzv. odstupné. Podle definice zákoníku práce jde o jednorázový peněžitý příspěvek, který má zaměstnanci pomoci překlenout (často složitou) sociální situaci, v níž se ocitl proto, že bez svého zavinění ztratil dosavadní práci. To je velmi důležité. Nárok na odstupné totiž máte pouze v případech, dojde-li k ukončení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele.
Zákoník práce vymezuje organizační důvody, při kterých musí zaměstnavatel zaměstnanci odstupné vyplatit. Předně jde o situaci, kdy končí svou činnost, případně se přemisťuje do jiné lokality. Počítají se ovšem i další organizační důvody jako například snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivity práce. Není přitom důležité, zda došlo k výpovědi, nebo byla uzavřena dohoda o ukončení pracovního poměru. Odstupné musí být vyplaceno v obou případech. Kolik to může dělat?
Odstupné se vyplácí i při ukončení pracovního poměru z organizačních důvodů
, ...
Odstupným může být i šestimístná částka
Při rozvázání pracovní poměru z organizačních důvodů může být výše odstupného dosti rozdílná pro jednotlivé zaměstnance. Roli totiž hrají individuální faktory, mezi něž patří zejména počet odpracovaných let.
Jaké odstupné vám náleží podle délky pracovního poměru?
Trval-li pracovní poměr méně než rok, zaměstnanec dostane jednonásobek výdělku. Pokud pro zaměstnavatele pracoval jeden až dva roky, náleží mu dvojnásobek výdělku. V případě trvání pracovního poměru 2 roky a více už jde o trojnásobek výdělku.
Důležitá je skutečnost, že se odstupné počítá z průměrného výdělku. Konkrétně se stanoví z posledního ukončeného čtvrtletí, v němž pracovní poměr trval. Není tedy divu, že někteří zaměstnanci mohou dosáhnout i na šestimístnou částku. Výše odstupného navíc není nijak omezena. Zaměstnavatel jej může zaměstnanci poskytnout i vyšší, než mu nařizuje zákon.
Odstupné může být i šestimístné
, ...
Co by si zaměstnanci měli pohlídat?
Zaměstnavatel může dát z vlastní vůle zaměstnanci odstupné i při skončení pracovního poměru z jiných důvodů, než jaké jsou uvedeny v zákoníku práce. Jenže se stává, že se spíš naopak snaží ze své povinnosti vykroutit. Pro zaměstnavatele může být výhodné, když podepíšete dohodu o rozvázání pracovního poměru bez udání konkrétního důvodu. Mimo jiné právě proto, že pak nebude muset platit odstupné, pokud si to usmyslí. Zaměstnanci se někdy nechají uklidnit slibem, že dostanou „něco navíc“ – a pak jim zbudou oči pro pláč. Proto odborníci doporučují důvody zahrnout.
„V dohodě o rozvázání pracovního poměru nemusí být uvedeny důvody rozvázání pracovního poměru, a to ani kdyby to zaměstnanec požadoval. Důvody ovšem uvedeny být mohou, a zejména v případě, má-li mít zaměstnanec nárok na odstupné, je uvedení důvodů rozvázání pracovního poměru vhodné,“ píše se v samotném zákoníku práce.
