Čechům hrozí rapidní zdražení běžných nákupů. Chystaný zákon děsí odborníky

Zatímco někteří představitelé členských států Evropské unie tuto iniciativu hlasitě podporují, jiní upozorňují na potenciální problémy, které se mohou se zavedením tohoto legislativního opatření pojit. Komplikace mohou podle názoru některých odborníků nastat především v souvislosti s nadnárodními korporacemi. Dopady mohou pocítit i občané, a to včetně lidí žijících na území České republiky. 

EU představila nové legislativní opatření: To se ihned setkalo s vlnou kritiky

Členové Evropské komise nedávno představili znění zákona o průmyslových akcelerátorech, který je známý rovněž pod zkratkou IAA (z anglického sousloví Industrial Accelerator Act), a to společně se čtyřmi přílohami. Konkrétně se tak stalo letos 4. března. 

O podporu tohoto zákona se do značné míry zasazuje komisař EU pro prosperitu a průmyslovou strategii Stéphane Séjourné.

„Bez ambiciózní, efektivní a pragmatické průmyslové politiky je evropská ekonomika odsouzena k tomu, aby se stala pouhým hřištěm pro své konkurenty,“ napsal Séjourné, který dříve zastával pozici ministra zahraničí ve Francii. „Musíme jednou provždy zavést skutečnou evropskou preferenci v našich nejstrategičtějších odvětvích,“ dodal tento eurokomisař.

Představitelé jiných členských států Evropské unie či někteří odborníci sice myšlenku posilování zdejšího průmyslu neodsuzují, nicméně nesouhlasí s aktuálním zněním zákona. Podle nich by mohl mít negativní dopady na nadnárodní korporace. 

Za zákonem stojí Evropská komise. , ...

Jaký je hlavní účel zákona o průmyslových akcelerátorech?

Jedním z hlavních účelů tohoto legislativního opatření je podle vyjádření Evropské komise zvýšení podílu výroby na celkovém HDP Evropské unie. Stanoveným cílem je dosažení mety 20 % do roku 2035. To by s ohledem na aktuální stav znamenalo nárůst o přibližně 5 až 6 %. 

Pokud by se nepodařilo Evropě zvrátit průmyslový úpadek, občané by podle předpovědí Evropské unie mohli přijít až o 600 000 pra­covních míst. 

Často se v tomto směru skloňuje slovo protekcionismus. Ke zvýšení podílu výroby na celkovém HDP Evropské unie by totiž mělo pomoci mimo jiné legislativní opatření, které by zavedlo povinný evropský původ, respektive požadavky na místní obsah.

Pokud by došlo k nabytí jeho účinnosti podle stávajícího návrhu, znamenalo by to, že instituce budou muset ve veřejných zakázkách dávat přednost produktům, které „obsahují“ určité procento „evropského původu“. Právě z toho důvodu se pro toto opatření ujala přezdívka „Made in Europe“. 

V důsledku toho by mohlo dojít k posílení vnitřní infrastruktury a snížení závislosti na „neevropských“ dodavatelích. 

V čem by mohl být problém? 

Na druhou stranu by se s tímto přístupem mohlo pojit i několik komplikací, které již adresovali i odborníci. 

V první řadě se někteří kritici obávají toho, že by některé nadnárodní korporace v důsledku těchto opatření převedly výrobu zcela mimo Evropu. 

Opatření by mohlo negativně zasáhnout nadnárodní společnosti (například BMW). , ...

„Pokud chce Evropa snížit tuto zranitelnost, měla by vystoupit za hranice protekcionismu. V případě společností, které již působí globálně, by je přísnější národní předpisy mohly přinutit přesunout aktiva do zahraničí. To by oslabilo evropskou průmyslovou základnu v době, kdy se rozhodovatelé snaží ji posílit,“ vysvětil Regis Coeurderoy pro The Conversion. 

Další obavou je pak zdražování. Pokud by totiž instituce musely dávat přednost evropským dodavatelům, i když ti neevropští nabízejí své produkty levněji, logicky by docházelo ke zvyšování výdajů. To by mohli pocítit i běžní občané – například zvyšováním daní, ale nepřímo i růstem koncových cen v některých obchodech.