Léčba v roce 1890: Tyto domácí "léky" tehdy zachraňovaly životy, dnes by vás za ně zavřeli

Devatenácté století bylo plné objevů i velkých omylů. Velký „boom“ zažíval především svět medicíny. Díky novým možnostem v oblasti chemie se do tehdejších lékáren dostala spousta nových léčiv, která měla ulevit od zánětů, bolestí a dalších zdravotních neduhů. Bohužel, nějaké systematické testování léčiv chybělo a mnoho lékařů se spoléhalo na vlastní zkušenosti nebo závěry, které při svém bádání učinili. Docházelo tak k mnoha úmrtím, která bychom dnes označili jako z nedbalosti, ale i k četným zneužitím těchto látek ke zločinům.

Století ve znamení experimentální chemie

Období 19. století se neslo v duchu rychlého vývoje chemie, především té organické. Vědci objevovali různé látky, učili se je izolovat a tvořit z nich další sloučeniny. Díky tomu mohli dále využívat například výtažky z rostlin a proměnit je v léčiva. Takovým typickým příkladem je dodnes známý morfin. Německému vědci Friedrichovi Sertürnerovi se ho podařilo izolovat z opia již v roce 1804, více se ale začal využívat až na konci století. V tuto dobu se podobně syntetizoval třeba i heroin, který vědci dříve považovali za přelomové analgetikum.

Výhodou rozvoje organické chemie bylo, že dříve využívané byliny a tinktury z nich mohly být nyní v čistší formě a větší koncentraci. Různých badatelů však bylo tehdy mnoho a často chyběla jejich spolupráce, nějaká evidence či zkoumání vedlejších účinků. Jindy se zase zaměřovali přímo na účinek dané látky v souvislosti s jedním zdravotním problémem, další působení na organismus už ale nikdo nezkoumal. A to, co bylo na první pohled zázrakem tehdy moderní vědy, se později ukázalo jako silně návyková nebo toxická látka.

Lékárníci i lékaři dříve spoléhali na vlastní zkušenosti, vedlejší účinky nikdo nezaznamenával. , ...

Dříve v každé lékárně, dnes pod zámkem

Koncem 19. století byly některé látky u běžných lidí i lékařů opravdu oblíbené a využívaly se hojně. A to nejen v medicíně, ale třeba i v kosmetickém nebo potravinářském průmyslu. Velmi populární byl například morfin či opium. Jednalo se o zázračný lék proti bolesti, ale třeba i kašli nebo nespavosti. Tyto látky často využívali například vojáci v boji, rozmohly se ale i mezi běžnými lidmi. O tom, že je morfin silně návykový, informovali vědci až počátkem 20. století. Do té doby byl dokonce přidáván do dětských sirupů na zklidnění.

Podobně oblíbený byl kokain, který se také využíval jako anestetikum. Své uplatnění v minulosti našel i v očním lékařství a byl i součástí sirupů proti kašli. Kokain byl základní složkou léčivého tonika, které dalo vzniknout jednomu z nejpopulárnějších nápojů současnosti – sladké limonádě Coca-Cola. A známý psycholog a neurolog Sigmund Freud ho dokonce předepisoval k léčbě deprese.

Další „zázračnou“ látkou byla rtuť. Její sloučeniny se používaly po celá staletí k léčbě různých infekčních chorob nebo třeba syfilitidy. Rtuť se podávala ve formě modrých tablet, které obsahovaly kalomel neboli chlorid rtuťnatý. Později se však zjistilo, že účinky této látky na lidský organismus jsou naprosto devastující. Trpěl hlavně celý nervový systém a ledviny. Podávání rtuti ve formě tablet tak často vedlo k otravě nebo invaliditě. 

V této době byl velice populární i arsenik. Tato látka byla natolik oblíbená, že jí lidé řešili snad každý zdravotní problém. Arsen měl údajně stimulovat chuť k jídlu nebo zlepšit celkovou vitalitu, což se při nemoci hodilo. Kromě léčiv byl obsažen i v kosmetických přípravcích nebo dokonce v bonbonech. Lékaři ho také doporučovali jako afrodiziakum nebo jako lék na ženské „hysterické stavy“.

Ricin je dnes známý jako prudký jed, dříve byl však považován za účinné projímadlo a skvělý prostředek k celkovému pročištění organismu. Lidé totiž přišli na to, že ačkoliv je samotný ricin toxický, samotný olej bez jedovatého proteinu bývá bezpečný. Problémem však bylo neodborné zpracování rostliny, kvůli kterému v oleji mnoho ricinu zůstalo. 

Lahvičky plné jedů lidé kupovali jako účinné „léky“ i pro své děti. , ...

Traviči na vzestupu

Léčiva a chemikálie dostupné bez větších omezení začaly přitahovat nejen lékaře, ale i vrahy. Koncem 19. století se rozmáhá fenomén traviček, tedy žen, které využívaly snadno dostupné jedy k tichému odstranění manžela, tchyně nebo jiného nežádoucího člena domácnosti. Policie i soudy tehdy často neměly prostředky na detekci jedů v těle obětí. A pokud ano, bývaly výsledky neprůkazné.

Jednou z nejznámějších byla Mary Ann Cottonová, která ve viktoriánské Anglii otrávila podle všeho nejméně 21 lidí (včetně svých dětí) právě arsenikem. V roce 1873 byla za tyto činy oběšena. Podobně nechvalně proslula i Lydia Shermanová ze Spojených států, přezdívaná „Vdova z New Havenu“, která postupně otrávila své tři manžely a několik dětí rtutí a jinými léky.

Na území Rakouska-Uherska se do povědomí dostaly tzv. „Vražedkyně z Nagyrév“, kde se skupina žen pod vedením porodní báby zorganizovala k otrávení desítek mužů pomocí arsenových přípravků dostupných v lékárně. Případ se vyšetřoval až po první světové válce. 

Právě tyto případy vedly v mnoha zemích k důsledné kontrole prodeje toxických látek. Léčiva, která byla do té doby považována za běžnou součást domácnosti, se postupně přesunula pod přísný dohled lékáren a státní správy.