Sousedi kouří na balkoně a zápach má každý den doma. Proti obtěžujícímu kouři se může bránit i u soudu

Vlastník bytu má právo ve svém bytě i na svém balkoně kouřit, jak se mu zlíbí. Jeho právo však končí tam, kde začíná sousedův nárok na klidné užívání jeho vlastní nemovitosti. Hranice mezi oběma nároky definuje občanský zákoník, ale situace je poměrně komplikovaná. Dobrou zprávou je však přinejmenším to, že proti dlouhodobému obtěžování cigaretovým kouřem lze v Česku podat žalobu k okresnímu soudu. 

Co říká občanský zákoník?

Klíčové právní ustanovení celé problematiky se nachází v § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., který výslovně říká, že „Vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.“

Kouř, včetně toho cigaretového, patří mezi tzv. imise, u kterých zákon rozlišuje dva druhy. Tím prvním jsou přímé imise, které jsou zakázány absolutně, bez ohledu na míru obtěžování. Jedná se například o situace, kdy by soused vypouštěl splašky na vedlejší pozemek, případně s pomocí odsavače par vypouštěl nepříjemný kouř přímo do sousedova okna. 

Druhou možností, kam bohužel patří i naprostá většina reálných sporů o zápach z cigaret, jsou nepřímé imise, které jsou zakázány pouze tehdy, pokud překračují „míru přiměřenou místním poměrům“ a zároveň „podstatně omezují obvyklé užívání pozemku“. Právě tato dvě kritéria jsou pro celou právní ochranu klíčová.

Občasná cigareta na balkoně není obtěžováním 

Možná se ptáte, kdy je kouření ještě chápáno jako únosné a kdy už skutečně překračuje zákonem stanovenou míru. Odpověď však v žádném zákoně explicitně nenajdete a situaci je vždy třeba posuzovat individuálně podle konkrétních okolností. Podle dřívějších rozhodnutí Nejvyššího soudu však platí, že obtěžování je třeba chápat objektivně, tedy z hlediska obvyklých společenských názorů, ne jen z pohledu konkrétního souseda. To, že vám cigaretový kouř vadí, tedy ještě není důvodem k soudní ochraně. Musí objektivně jít o nepřiměřenou míru obtěžování. 

Například pokud soused kouří takřka neustále, pořádá pravidelné večírky či návštěvy, v důsledku kterých kouří několik osob najednou v průběhu celého večera, produkuje pravidelně kouř zvlášť pronikavých látek, jako je marihuana nebo plánuje kouření na chvíle, kdy sousedé obvykle větrají byt – tedy tak, že kouř systematicky obtěžuje více sousedů naráz. Občasné kouření pár cigaret denně pak soud pravděpodobně jako obtěžování neuzná, byť je na každý případ nahlíženo individuálně a soud vždy zvažuje řadu konkrétních okolností od polohy domu přes typ zástavby až po obvyklé zvyky obyvatel. 

Na jakém balkoně soused kouří? 

Zásadní je rovněž informace, komu balkon vlastně patří. Pokud je balkon společnou částí domu, může společenství vlastníků jednotek (SVJ) do stanov nebo domovního řádu zavést zákaz kouření. Takový zákaz musí schválit shromáždění vlastníků nadpoloviční většinou, ale pokud kouření obtěžuje více lidí, obvykle to není problém. 

Zcela odlišná je pak situace, kdy je balkon soukromou součástí bytu, protože tehdy SVJ nemá právo kouření na tomto balkoně jakkoliv zakazovat. Zákaz by totiž narušoval právo vlastníka na svobodné užívání svého bytu. 

Osobní a věcný rozhovor se sousedem vyřeší podle statistik nadpoloviční většinu sousedských nedorozumění. , ...

V praxi nejdřív vyzkoušejte osobní domluvu 

Nejjednodušším, nejlevnějším a často také nejúspěšnějším řešením je osobní domluva se sousedem. Zaklepejte na dveře, představte problém věcně a bez zbytečné konfrontace a zkuste navrhnout konkrétní kompromis – například zda by bylo možné ve večerních hodinách, kdy se celá rodina vrátí z práce, kouřit raději venku. Podle dostupných statistik se nadpoloviční většina sousedských sporů vyřeší jen osobním dialogem. 

Pokud by však domluva selhala, je na místě se obrátit na SVJ nebo správce domu a situaci projednat na schůzi vlastníků a případně upravit stanovy nebo domovní řád. V případě, že ani tento postup nezabere, můžete se zkusit obrátit na obecní úřad, který by situaci hypoteticky mohl klasifikovat jako přestupek proti občanskému soužití. Posledním a nejsilnějším krokem pak bývá podání žaloby k okresnímu soudu, jenže soudní řízení může trvat i několik měsíců a jeho výsledek je nejasný. V praxi proto většina odborníků doporučuje, abyste se snažili se sousedem domluvit, protože je to suverénně nejpohodlnější a nejrychlejší cesta.