Kadeřnice v malém městě ukázala své měsíční náklady a čistý zisk. Lidé, kteří si stěžují na drahé stříhání, okamžitě ztichli

Lidé se často nemohou ubránit tomu, aby se přibližné zisky svého kadeřníka snažili spočítat. Pokud například klientka zaplatila za hodinové stříhání 950 ko­run, může si odvodit, že když kadeřnice denně ostříhá alespoň 6 žen, vydělá si 5 700 korun. Za týden to tedy může být klidně víc než 28 tisíc, což měsíčně vyjde snadno na částku, která přesáhne i 100 tisíc korun. A to se v příkladu ani nezapočítaly draž­ší služby jako barvení, odbarvování, prodlužování vlasů a podobně. A závěr je pro mnohé jasný: Být kadeřníkem se mnohonásobně vyplatí. 

Přestože si mnoho lidí myslí, že kadeřníci vydělávají díky cenám služeb desítky tisíc korun měsíčně, realita bývá výrazně skromnější. Jana upozorňuje, že vysoký obrat ještě automaticky neznamená vysoký příjem. „Když se daří a nemám žádné výpadky, dostanu se po zaplacení všech nákladů a odložení peněz na daně lehce nad minimální mzdu. A to považuji za úspěšný měsíc,“ říká. Právě pohled na skutečné náklady a čistý zisk často změní názor i lidem, kteří si dosud stěžovali, že je stříhání příliš drahé.

Obrat bývá o hodně vyšší než reálný zisk 

Většině klientů je jasné, že to, co kadeřníci měsíčně vydělají, není částka, kterou si mohou nechat. Z odhadovaných zisků tak odečtou nájem – a někdo si vzpomene také na to, že se jedná o podnikatele, a odečte i odvody na zdravotní a sociální pojiš­tění. A pořád jim z toho vychází slušná částka. Toho, co kadeřníkova „hodinovka“ ale musí ve skutečnosti po­krýt, je ještě mnohem více. 

V kadeřnickém salonu nikdy ve skutečnosti neplatíte jen za mytí nebo střih vlasů. , ...

Kadeřníci pos­kytují službu, za kterou stojí roky nákladné­ho vzdělávání, ale i další náklady, které zákazníci nevidí. Nejedná se jen o výdaje na šampony, alobaly nebo barvy, ale i o další věci potřebné pro chod salonu a pohodlí či bezpečí klientů. Kromě samotného nájmu je nutné myslet na zálohy na energie, vybavení salonu, dekorace nebo samotné platby, pro které je nutné provozovat terminál. S tím souvisí také připojení k internetu nebo rezervační systém. Mnozí kadeřníci také provozují vlastní web a hradí pravi­delné poplatky za rádio i marketing. V neposlední řadě musí myslet i na úklid salonu, zajišťovat hygienu a řešit občer­stvení pro své klienty. 

Příklad z podnikání na menším městě

Svou situaci s námi sdílela kadeřnice Jana S. z města, které čítá do 50 tisíc obyvatel. „Za­žila jsem už několik momentů, kdy jsem chtěla celé svoje podnikání vzdát a raději se nechat někde zaměstnat,“ svě­řila se. „Člověk vede vlastně ma­lou firmu, často padá vyčerpáním, ale stále musí mít úsměv na tváři. A do toho čas od času přijde někdo s tím, že jsem drahá, to mě dokáže hodně zamrzet.“ Za stříhání si přitom neříká víc než 650 Kč. Sdílela s námi své měsíční výdaje i čistý zisk. 

Nájem salonu: 12.000 Kč 

Zálohy na energie: 3.000 Kč 

Minimální odvody za zdravotní a sociální pojištění celkem: 9020 Kč 

Materiál (barvy, fólie atd.): 8.000 Kč 

Telefon, internet, rezervační systém: 1.000 Kč 

Čistý zisk může být nižší, než by lidé čekali 

Kadeřnické náklady vysoce převyšují pouhou vodu, světlo a šampony. , ...

Největší náklady tak dosahují kolem 33 tisíc měsíčně. Do souhrnu přitom paní Jana nezapočítala náklady na reklamy, které spouští nepravidelně na Instagramu, když jí váznou objednávky. Snaží se jimi oslovit klienty z okolních měst. Nezapočítala dokonce ani občerstvení v podobě kávy a sušenek, ani náklady na prací prášky a další hygienické výdaje.

Tržbu má proměnlivou. Jsou dny, kdy má plno, ale pak jsou i období, kdy denně obslouží třeba i jen jednoho až dva klienty. Většinou se však s obratem dos­tane alespoň na 70 tisíc korun měsíčně. Po odečtení nákladů jí tedy zbývá zhruba 37 tisíc. Z těchto peněz ale musí odkládat ještě peníze na daně a do rezervy. 

Největší problém? Nemoc a dovolená 

Podle Jany jde po odečtení největších pravidelných nákladů stále o částku, se kterou by mohla hezky fungovat. Největší vrásky jí však dělají chvíle, kdy se jí příjem pozastaví. Když onemocní nebo si vezme volno, příjem zmizí, zatímco nákla­dy, jako je nájem nebo platby pojistného, zůs­távají. 

Aby měla každý měsíc jistých a­lespoň 30 tisíc čistého, do rezervního fondu si může odkládat maximálně 7 tisíc měsíčně. Tato částka však nes­tačí zdaleka na všechno. V podstatě pokryje daně a zhruba měsíční výpadek příjmu během roku. 

A kde jsou prostředky na obnovení vybavení salonu, pokrytí doby nemoci nebo případné nedoplatky za energie a další vzdělávání? I s na první pohled velkým obratem tak končí stejně jako celá řada živnostníků, a když je potřeba zaplatit nenadálé výdaje, ukrajuje z vlastní dovolené.