Co se děje s tělem darovaným pro výzkumné účely: Realita je jiná, než si většina dárců a jejich rodin představuje

Upozornění: Text se věnuje nakládání s lidským tělem po smrti, včetně jeho konzervace a využití při výuce a výzkumu. Téma může být pro některé čtenáře citlivé.

Těla zemřelých se od pradávna využívají při výuce anatomie. V Česku neexistuje jeden centrální program dárcovství. Tělo totiž darujete konkrétnímu anatomickému ústavu a konkrétní postup se tak může mezi jednotlivými lékařskými fakultami lišit. Dárcem se může stát každý občan České republiky starší 18 let. Sepsáním smlouvy dává zájemce souhlas se zařazením do registru a použitím svého těla po smrti pro potřeby výuky a výzkumu.

Jak uvádí Anatomický ústav 1. Lékařské fakulty UK: „I dnes, v době počítačů a virtuální reality, není kvalitní výuka anatomie možná bez vlastní zkušenosti mediků, kterou získají při skutečné pitvě. Možnost prohlédnout a prostudovat anatomické vztahy na skutečném těle je pro ně nenahraditelná.”

Mnoho dárců a jejich rodin si celý proces představuje jednodušeji, než jaký ve skutečnosti je. Tělo totiž může být konzervováno, využíváno při pitvách a výuce a v ústavu zůstat i několik let, než jsou ostatky zpopelněny a předány pozůstalým.

Dá se rozhodnutí vzít zpět?

Pokud podepíšete dárcovskou smlouvu, ale své rozhodnutí si rozmyslíte, máte právo smlouvu kdykoliv zrušit bez udání důvodu. 

Kdo převezme tělo a kam putuje

Jestliže člověk uzavře za života dárcovskou smlouvu s anatomickým ústavem, po jeho úmrtí je tento ústav informován a zajistí převoz těla. Důležité je, aby byl ústav informován včas. Poté je tělo dopraveno do anatomického ústavu a konzervováno.

Když jedinec daruje tělo Ústavu anatomie 2. lékařské fakulty UK v pražském Motole, po přijetí těla je do velkých cév vpraven fixační roztok, přičemž nejčastěji se ke konzervaci těla používá lékařský líh s příměsí formaldehydu, glycerinu a acetonu. Tělo je následně po dobu 6 až 12 měsíců uchováno v tomto konzervačním roztoku a až poté je využito pro výzkumné účely. 

Může výzkumný ústav či univerzita tělo odmítnout?

V samotné dárcovské smlouvě jsou zmíněné okolnosti, za kterých může instituce tělo odmítnout. Mezi důvody, proč Ústav anatomie 2. lékařské fakulty UK tělo nepřijme, patří: nakažení infekční nemocí typu Ebola, žloutenkou, aktivní TBC a další nebezpečné infekční nemoci. Tělo může být odmítnuto také v případě, že váží více než 130 kilogramů, protože pro zaměstnance by byla manipulace s tělem náročná.

Všechny důvody, proč může být tělo danou institucí odmítnuto, jsou vyjmenovány v dárcovské smlouvě. Dárcovská smlouva není bezpodmínečnou zárukou převzetí těla. 

Darování těla je dobrovolné

Jestli se rozhodnete své tělo po smrti darovat na vědecké a výzkumné účely, činíte tak s vědomím toho, že se jedná o dobrovolné a bezúplatné darování. Některé ústavy na sebe ale přebírají náklady, které souvisejí s převozem a pohřbením. 

Pozůstalí nedostanou za předání těla žádnou finanční odměnu, ale bývá pravidlem, že nemusejí vynakládat výdaje za převoz a kremaci. Opět platí, že veškeré podmínky jsou uvedené v dárcovské smlouvě. 

Pozůstalí mohou uspořádat poslední rozloučení bez těla , ...

Jak dlouho slouží tělo výzkumu a výuce

Doba využití těla pro výzkum a výuku se různí, ale zpravidla je urna s popelem předána pozůstalým nejdříve po třech letech od přijetí. Při sepisování smlouvy může dárce vyplnit příjmení, jméno a adresu, na kterou ústav pošle urnu s ostatky. Jestli nemá žádné příbuzné či pozůstalé, kteří by se o jeho ostatky postarali, může daný ústav ostatky rozptýlit na k tomu určené rozptylové loučce. 

Klasický pohřeb a poslední rozloučení

Protože po smrti putuje tělo nejprve do anatomického ústavu, kde může být i několik let, pozůstalí mohou místo klasického pohřbu uspořádat vzpomínkové setkání a poslední rozloučení bez těla. Pokud si to zemřelý přál, po kremaci může být urna s jeho pozůstatky předána pozůstalým, ale protože to může trvat i několik let, je praktičtější uspořádat poslední rozloučení již krátce po úmrtí. Po předání urny samozřejmě mohou pozůstalí uspořádat rozptyl, při němž na zemřelého znovu zavzpomínají a ještě jednou se s ním rozloučí.

Než se rozhodnete své tělo věnovat na výzkumné účely, dobře si nastudujte podmínky dárcovské smlouvy a nezapomeňte o tomto svém rozhodnutí informovat své okolí. Přijdou tím totiž o možnost klasického pohřbu bezprostředně po vaší smrti. Také je dobré zdůraznit, že v Česku neexistuje univerzální způsob a postup, jak je s tělem po smrti nakládáno. Jednotlivé případy se vždy řídí konkrétní dárcovskou smlouvou.