Jak se dnes žije dětem narozeným v době výbuchu černobylské jaderné elektrárny?
Výbuch jaderné elektrárny v Černobylu 26. dubna roku 1986 poznamenal životy milionů lidí. Stovky obyvatel opouštěly kvůli radioaktivnímu mraku své domovy, ze kterých se rázem staly zakázané zóny. Pohnuté osudy čekaly také některé rodiče a jejich děti, které v blízkosti jedné z největších jaderných katastrof všech dob přišly na svět.
Sledovat v Google Zprávách
Evakuace se tehdy netýkala jen samotného městečka Černobyl, ale i přilehlého města Pripjať, které bylo postaveno hlavně pro pracovníky elektrárny. Radioaktivním spadem však byla silně zasažena i další území Ukrajiny, Běloruska a Ruska, nebo i část severní Evropy. Celkem se muselo evakuovat zhruba 350 tisíc lidí.
Nejčastější potvrzené následky u dětí
Odchod ze zamořených oblastí bohužel pro mnohé neznamenal konec komplikací. Rodiče dětí, které v té době přicházely na svět, žili s děsivým očekáváním následků na jejich potomky. Nejčastějším popsaným zdravotním projevem ozáření u „dětí Černobylu“ ale nebyly viditelné tělesné mutace, jak mnozí čekali.
Ve zmíněných oblastech se začal u dětí objevovat především významný nárůst rakovin štítné žlázy pod vlivem radioaktivního jódu uvolňovaného z reaktoru elektrárny řadu dní po tragické události. Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí, že se do organismů dětí dostával prostřednictvím mléka od místních krav, které spásaly kontaminovanou trávu.
Hořkosladký příběh slavné paralympioničky
Oksana v roce 2026 dobyla už svou 20. paralympijskou medaili.
, ...
I když ohrožené děti sledovala dlouhé roky řada odborníků, většina jejich příběhů nebyla nikdy medializována. To však neplatí o Oksaně Masters (rodným jménem Oksana Alexandrovna Bondarčuk), jejíž život bývá s touto událostí často spojován.
Narodila se 19. června 1989 na západě Ukrajiny ve městě Chmelnyckyj s mnoha vrozenými vadami. Každá její noha měla například různou délku a o jeden prst navíc, na lýtkách jí chyběly holenní kosti a kolena byla deformovaná. Na rukou zas neměla palce a narodila se pouze s jednou ledvinou. Rodiče si v takové situaci nevěděli rady, a tak se jí hned po narození zřekli. Holčička si pak prošla třemi různými sirotčinci. Na této cestě zažila podvýživu a fyzické i sexuální násilí.
Šťastným zásahem osudu byla ale v 7 letech adoptovaná pouze na základě fotek svobodnou americkou profesorkou Gay Masters. V USA se pak Oksana začala věnovat sportu a stala se z ní úspěšná paralympijská šampiónka. Na olympiádě v Pekingu posbírala ve 32 letech hned 7 medailí. Dnes už jich má na svém kontě dokonce 22 a je šťastně zasnoubená. I přes to všechno v ní ale zůstává velká pokora. „Jsem jen normální holka bez nohou,“ říká o sobě.
Dítě narozené v opuštěné černobylské zóně
Černobyl je dodnes uzavřenou zónou s nebezpečnou mírou radiace.
, ...
Důkazem, že je situace kolem radiačního odkazu z Černobylu plná paradoxů, je příběh Michajla a jeho partnerky Lydie. Tento pár se totiž rozhodl ve svém domově, přímo v blízkosti vyhořelého reaktoru, i přes opakované výzvy k opuštění zůstat. V roce 1999 se jim neplánovaně narodila dcera. Marijka Sovenko přišla na svět nejen jako jediné dítě přímo v epicentru zamořené oblasti, ale také jako dcera hasiče, který zasahoval přímo v době výbuchu elektrárny a došlo tak u něj k akutnímu ozáření.
Když fakt o dítěti vyrůstajícím v zakázané oblasti vyšel najevo, část veřejnosti byla pobouřená a spekulovala o zdravotním stavu Marijky. Její matka ale tvrzení vždy popírala a ze svého domova se odmítala i nadále odstěhovat.
Nejzajímavější je ale fakt, že se u Marijky nikdy žádné abnormality na zdraví neprojevily. V Černobylu přitom strávila dětství do doby, než nastoupila do školy, a pak se tam opakovaně za matkou vracela. Od své identity „černobylské senzace“ se ale chtěla vždy distancovat. Studovala na univerzitě v Kyjevě, našla si práci v baru a snažila se žít jako obyčejná dospívající dívka. Od roku 2019 se stáhla do soukromí.
