Pracovník turistické chaty promluvil o vysokohorských přirážkách na jídlo a pití. To už hraničí s lichvou, vzkazují lidé v diskuzích

O takzvané vysokohorské přirážce slyšel téměř každý. Zatímco někteří ji považují za nepřiměřené zdražování a okrádání turistů, provozovatelé horských chat argumentují výrazně vyššími náklady. Do debaty nyní promluvil dlouholetý zaměstnanec jedné z turistických chat, podle kterého si lidé často neuvědomují, jak náročný a drahý je provoz ve vysokohorských podmínkách.

Energetické a logistické peklo

Jak zaměstnanec horské chaty uvedl, většina zákazníků nezná realitu podnikání na horách. Ceny porovnávají s městy a vesnicemi, kde jsou náklady téměř na vše úplně jiné. Celoroční provozování gastronomie a ubytování na horách je mnohdy energetický a logistický extrém.

“Porovnávat restaurace ve městě, které mají plyn, vodovodní přípojku, kanalizaci a zboží jim dodavatel přiveze až před vchod, s gastronomií na horách prostě nejde. Energie nás stojí trojnásobek a drsný terén často zkomplikuje i samotnou logistiku,” uvedl zaměstnanec, který si přál zůstat anonymní.

Co prodražuje služby

Mezi tři hlavní faktory patří vysoké náklady na energie, složitá logistika a zásobování a vodní hospodářství s odpadem. Mnohé horské chaty nejsou napojeny na distribuční síť, musí si elektřinu vyrábět samy nebo mají jen omezené zdroje. Pouhý ohřev vody je pak násobně dražší, než je tomu ve městě. Komplikací pro zásobování může být také počasí a klimatické podmínky. 

Labská bouda patří mezi oblíbené cíle turistů. , ...

Logistika pomocí čtyřkolek, roleb nebo lidských nosičů prostě výrazně zvyšuje náklady. Likvidace odpadu, odpadních vod nebo jen zásobování pitnou vodou jsou další vicenáklady. Některé chaty je možné zásobovat jen v omezené roční době a někdy se používá také zásobování pomocí lanovek či dokonce vrtulníků.

Nerovnoměrné rozložení tržeb

Některé chaty lze provozovat pouze po omezenou část roku. Zatímco někde je návštěvnost hlavně v zimních měsících, jinde je tomu naopak a hlavním zdrojem příjmů jsou jen letní měsíce. Tržby z hlavní sezóny pak dotují další části roku, kdy je návštěvnost nižší.

Velký vliv na to, jak se podnikání daří, má také počasí. “Zažili jsme léto, kdy několik týdnů v kuse pršelo. Lidé zrušili dovolenou na horách a jeli k moři. A my jsme byli v restauraci sami a prostě nikdo nepřišel, přestože byly letní prázdniny,” uvedl zaměstnanec horské chaty. Podobný extrém zažívají provozovatelé i během zimy, kdy se střídají lepší období s dobrými sněhovými podmínkami s těmi horšími.

Jaké jsou ceny v roce 2026?

Zatímco obyčejný čaj v údolí může stát v restauraci okolo 40 Kč, na horských chatách ceny dosahují i ke 100 Kč. Polévky lze pořídit i za ceny okolo 150 Kč za porci a hlavní jídlo na mnoha místech překročilo částku 300 Kč. Balená voda nebo obyčejné sušenky pak bývají i čtyřnásobně dražší než v supermarketech.

Například chata Emil Zátopek v Beskydech nabízí hovězí guláš s knedlíkem za 249 Kč a polévku za 84 Kč. Oblíbená Téryho chata ve Vysokých Tatrách pak má ceny za polévku 8 eur (cca 193 Kč) a třeba bryndzové halušky mají v nabídce za 15 eur (cca 362 Kč). Oblíbená Labská bouda v Krkonoších má hotová jídla okolo 300 Kč a polévky za 100 Kč dle konkrétní denní nabídky.

Vysoké Tatry patří mezi drahé horské destinace. , ...

Je to moc, nebo málo?

Provozovatelé podniků na horách tvrdí, že se podmínky každým rokem zhoršují. Ceny rostou a pro mnoho lidí jídlo na horách přestává dávat smysl. Některé chaty omezují služby, otevírací dobu, nebo dokonce zavřely. V Beskydech již zavřela horská chata Pod Konečnou nebo Doroťanka.

Turisté se tak vracejí ke známému “paštikaření”. Stále více lidí si vozí jídlo a svačinu s sebou. Vybavení pro turisty je stále modernější a pestřejší, není problém si dnes koupit hotové kvalitní jídlo, které si lidé na hřebenech jen ohřejí. A to bohužel pro provozovatele horských chat není dobrá zpráva.

V internetových diskusích se pod články o cenách na horských chatách objevují i velmi ostré reakce. „Chápu, že doprava do hor něco stojí, ale dát skoro dvě stovky za polévku je přehnané,“ napsal jeden z diskutujících. Další přidal ještě ostřejší názor: „Tohle už není vysokohorská přirážka, některé ceny už hraničí s lichvou.“ Na druhé straně se ale objevují i hlasy, které provozovatele hájí a upozorňují, že bez vyšších cen by řada horských chat nemohla dlouhodobě fungovat.