10leté dítě ztratilo mobil na škole v přírodě. Naštvaná matka teď požaduje náhradu škody od třídní učitelky
Nedávno se v digitálním prostředí rozproudila debata, o tom, kdo obecně nese odpovědnost za ztracené věci. Matka desetiletého dítěte totiž v diskusi na Facebooku zveřejnila, že její syn na školním výjezdu ztratil telefon a ona se tak plánuje dožadovat jeho náhrady od školy. Jak se takové situace posuzují?
Podobný názor může zastávat mnoho rodičů. Škola má přece za děti nést odpovědnost, a to jak během vyučování, tak během školních akcí nebo výjezdů, kam patří i škola v přírodě. Když dojde k jakékoliv škodě, vymáhání by tedy mělo jít za institucí. Celý případ však rozhodně není tak jednoznačný, jak by se podle této logiky mohlo zdát.
Každá situace je individuální
Nárok na náhradu ztracené věci nebo úhradu jiné újmy od školy totiž vždy závisí na konkrétních okolnostech. Vše se tedy řeší individuálně. Rozhodování může zkomplikovat i fakt, že neexistuje zcela jednoznačný postup, který by šel aplikovat na všechny situace, kdy se nějaká újma odehraje.
Škola je na tyto případy pojištěná
Každá škola by měla mít pro příležitosti, kdy dojde k poškození či ztrátě majetku nebo újmě na zdraví, zřízené pojištění odpovědnosti, ze kterého se čerpají potřebné náhrady škod. To přichází na řadu právě i v případech týkajících se majetku nebo zdraví žáků. Záleží ovšem na výše popsaném principu věku. V mateřských a základních školách se předpokládá vyšší míra dohledu, a tak bývá odpovědnost školy posuzována přísněji. Za nevyjasněné ztráty tak často tyto instituce mohou opravdu nést zodpovědnost.
Matka tedy má právo obrátit se ve věci ztráty telefonu svého dítěte na školu. Pokud se bude jednat o žáka základní školy ve věku 10 let a prokáže se ztráta telefonu, mohla by s žádostí o náhradu škody uspět. Rodič však musí také prokázat, že skutečně došlo k nevyjasněné ztrátě, kdy škola případně pochybila při své povinnosti dohledu. Zmíněný telefon se totiž mohl také ztratit jasnou chybou žáka. Ten si totiž mohl počínat nedbale a zapomenout například svůj mobil položený na lavičce před obchodem, kde si všechny děti kupovaly zmrzlinu.
Pokud by se pak prokázala krádež a vyšlo by najevo, že telefon vzal například někdo ze stejně starých spolužáků, situace by se řešila jinak. Jelikož trestněprávní odpovědnost nevzniká před 15. rokem života, při odcizení mobilu jiným 10letým dítětem by matka mohla požadovat náhradu škody po zákonném zástupci daného spolužáka, tj. po jeho rodičích.
Rozhodují také pravidla školy
Používání mobilních telefonů může regulovat také školní řád, a to jak přímo ve škole, tak na školách v přírodě. Metodiku k nastavování těchto pravidel vydalo v únoru 2026 MŠMT. Ministerstvo plošný zákaz mobilů za vhodný nepovažuje, ale nechává pravidla na úvaze jednotlivých škol a jejich školních řádů.
U výše popsané situace tedy může hrát roli i to, zda vůbec škola dovoluje mobilní telefony na škole v přírodě používat. Pokud například existoval zákaz, o kterém věděl jak rodič, tak dítě, při posuzování odpovědnosti to může mít vliv.
V některých školních řádech lze například najít zmínku o tom, že za cenné předměty, které si děti nosí do školy, škola odpovědnost nést nemusí. Případně školy vyzývají i k uložení cenností do ochranných schránek. Pokud se tedy prokáže, že při nakládání s telefonem došlo k porušení vnitřního řádu školy, náhrada škody se na danou instituci vztahovat nemusí. Neznamená to však automaticky, že škola nenese žádnou odpovědnost.





Sledovat v Google Zprávách

















































