Pět kroužků týdně a minimum volného času. Ambiciózní rodiče chtějí z dětí vychovat šampiony, sami přitom nesportují

Možná to znáte i ze svého okolí nebo se to týká přímo vašich potomků. Dítě má naplánovaný pro­gram od úsvitu do soumraku a domů přichází kaž­dý den vyčerpané. Vol­ný čas o víkendu navíc musí vyplňovat ještě domácími ú­koly nebo sportovními sou­těžemi. Tlak na to, aby dítě vyniklo, je vysoký. Mnoho rodičů se totiž řídí přístupem „co se v mládí naučíš…“, ale realitou je, že přetížené mohou být už i děti. Dnes totiž ži­jí někdy podob­ně hekticky jako dospělí. 

Přetížené děti vykazují stres, úzkosti i únavu 

Pokud dítě žije nonstop v takto náročném aktivním režimu, může to s sebou přinášet množství negativ. Nejenže program od rána do večera někdy vede až k celkovému fyzickému vyčerpání organismu, ale podepsat se může i na psychické stránce v podobě úzkostí, stresu, napětí, únavy či podráždění. 

Nadbytek aktivit může vést u dětí nejen k únavě, ale i k psychickým problémům. , ...

Národní monitoring duševního zdraví žáků na základních školách v Česku z roku 2023 přitom u­kázal, že psychickému zdraví dětí je třeba věnovat zvýšenou pozornost. Výsledky jsou totiž alarmující. Studie odhalila například to, že až 30 % dotazovaných projevilo znaky středně těžké až těžké úzkosti. Až 40 % žáků vykazovalo znaky středně těžké až těž­ké deprese a dokonce 50 % dětí vykazovalo známky zhoršeného well-beingu. I když neexistuje výzkum, který by tyto obtíže spojoval přímo s množstvím kroužků, přetížení může hrát v psychickém rozpoložení dětí významnou­ roli. 

Nudit se je občas potře­ba 

Komplikací je ale také to, že si nonstop zaneprázdněné dítě zvykne neustále fungovat v aktivním režimu a později mu může dělat problém vydržet o samotě, což je důležité pro vnímání vlastního já. „A když mají být někdy chvíli sami se sebou, tak neumí být v klidu, propadají panice, pokud nemají program, a tak si stále nějaký vytváří," uvedla dětská psycholožka Leona Němcová pro Idnes.cz. 

Odborníci proto upozorňují, že každé dítě by mělo mít pro sebe určitý oddychový čas, který je nutný pro zdravý kognitivní i emocionální vývoj. To souvisí i s populárním doporučením, že je vhodné se občas nudit. Vývojová psycholožka Dona Matthews, Ph­.D. například říká: „Nuda může být jedním z nejlepších možných katalyzátorů pro sebeobjevování, představivost a kreativitu.“ Když se dítě musí snažit zabavit se samo, podněcuje to kromě jeho sebepozná­ní také schop­nost zvládat „na vlastní pěst“ různé si­tuace, což vede k větší odolnos­ti. 

Když rodiče nejdou příkladem 

Problémem spo­jeným s množstvím dětských krou­žků je také to, když rodiče pro děti plánují aktivity, které je mají naučit nové dovednosti, ale oni sami nesportují, nečtou ani se nijak jinak nerozvíjejí. Většinou chodí jen do práce a zpět domů. Večery pak tráví u televize nebo s telefonem v ruce. A tady vzniká zádrhel, na který odborníci upozorňují už dekády. Děti se podle nich totiž učí hlavně napodobováním ostatních. 

Pro děti v útlém věku jsou vhodné kroužky za přítomnosti rodičů. , ...

Už v 60. letech popsal psycholog Albert Bandura v rámci své teorie sociálního učení, že lidé si velkou část chování osvojují pozo­rováním ostat­ních. Klíčové jsou pak takzvané sociální modely, které mohou představovat právě rodiče nebo jiné autority vyskytující se v bezprostředním okolí. 

Jinými slovy, příklady táhnou. Pokud dítě budete po večerech nutit hrát na klavír, ale sami budete trávit čas pasivně, nemusí se naučit hru na nástroj milovat jen proto, že mu ho pořídíte a umístíte do pokoje. Mnohem pozitivnější efekt může totiž vzniknout, když dítě vidí, že na piano hraje maminka, což v něm probudí přirozenou touhu nástroj také ovládnout. Jeho vnitřní motivace pak zvyšuje šanci na úspěch v této oblasti. 

Psycholožka Leona Němcová pak zastává názor, že by se s množstvím kroužků u malých dětí mělo spíš šetřit a když už dítě nějaký kroužek v útlém věku navštěvuje, mělo by to být za přítomnosti rodičů. Do 6 let jsou podle ní jinak kroužky pro děti nevhodné. Ve školkovém vě­ku se totiž děti snad­no přestimulu­jí, což může negativně ovlivňovat jejich chování i schopnost udržet pozornost.