Spolujízda má svá přesně daná pravidla. Za jejich porušení se na vás může zaměřit finanční úřad

Spolujízda je v posledních letech velice oblíbenou formou cestování. Lidé si samotnou cestu mohou zpříjemnit, seznámit se, ale především sdílet náklady. Mnohdy si takové cesty domlouvají přes nejrůznější skupiny na sociálních sítích, ale existují i speciální platformy či aplikace. Základním kamenem legální spolujízdy je její nekomerční charakter. Zákon o silniční dopravě sice pojem „spolujízda“ explicitně nedefinuje, z pohledu práva (a zejména toho občanského a daňového) se však jedná o situaci, kdy řidič uskutečňuje cestu za vlastním účelem a primárně pro svou vlastní potřebu. Ostatní cestující se k němu pouze přidávají a podílejí se na nákladech.

Skutečná spolujízda a podnikání

Terminologie a definice spolujízdy jsou skutečně důležité, protože jakmile by řidič začal plánovat své cesty výhradně podle toho, kde a v jaký čas je poptávka po přepravě, nebo pokud by vybrané částky převyšovaly skutečné náklady na provoz, přesouvá se do sféry podnikání. V takovém případě už poskytuje službu za účelem dosažení zisku, což bez příslušného oprávnění zákon přísně trestá. Řidič by tak danou trasu měl absolvovat i v případě, že by žádného spolujezdce nesehnal. Cílem nesmí být samotný přesun cizích osob. Vybrané peníze od spolucestujících smí pokrýt pouze poměrnou část reálných provozních nákladů na danou cestu.

V momentě, kdy řidič inkasuje více, než kolik činí poměrné náklady, a dosahuje zisku, může už jít o zdanitelný příjem podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Vždy však záleží na konkrétních okolnostech a charakteru takové činnosti. Někteří řidiči se mylně domnívají, že pokud si spolujízdou přivydělávají, vztahuje se na ně plošně osvobození od daně v rámci takzvaných příležitostných příjmů. Limit pro osvobození příležitostných příjmů je nyní na částce 50 000 Kč, ale nesmí se jednat o soustavnou činnost. Pokud řidič nabízí místa ve svém voze se ziskem pravidelně, nejedná se o příležitostný příjem, ale o soustavnou činnost za účelem zisku. V praxi by se tak na to pohlíželo jako na klasické podnikání. V takovém případě již mohou příjmy podléhat zdanění podle pravidel vztahujících se na podnikatelskou činnost a řidič musí zároveň splnit příslušné zákonné podmínky pro její provozování.

Soustavná přeprava osob za účelem zisku již není spolujízda. , ...

Past jménem nelegální taxislužba

Pokud se ze spolujízdy stane systematická výdělečná činnost, dopadá na řidiče tvrdá ruka zákona o silniční dopravě. V podstatě se z řidiče stává nelegální taxikář. Provozování přepravy osob pro cizí potřebu vyžaduje splnění mnoha velmi přísných legislativních kritérií. Především jde o získání koncesované živnosti s názvem „Silniční motorová doprava – osobní provozovaná vozidly určenými pro přepravu nejvýše 9 osob včetně řidiče“. Dále je nutné zapsání konkrétního vozidla do oficiální evidence vozidel taxislužby a vlastnictví platného průkazu řidiče taxislužby.

Hranice mezi spolujízdou a taxislužbou je v podstatě velice tenká. Riziko odhalení není zdaleka tak mizivé, jak by se mohlo na první pohled zdát. Samotné zprostředkova­telské platformy pro spolujízdu generování zisku ve svých podmínkách ostře zakazují. Pokud jejich interní algoritmy nebo stížnosti od uživatelů zjistí, že řidič nabízí podezřele mnoho jízd za částky zjevně převyšující běžné náklady, dojde k nevratné blokaci účtu. Stejně tak je v rámci platforem zakázáno využívat ke spolujízdě firemní či služební vozy, kde jsou provozní náklady hrazeny zaměstnavatelem.

Pozor na rizika

Pokud by se řidič dopustil falešné a soustavné spolujízdy, vystavuje se řadě rizik. Například finanční úřad může při zjištění nepřiznaných zdanitelných příjmů daň zpětně doměřit. S doměřením daně navíc mohou být spojeny další sankce, například penále či úrok z prodlení. Za neoprávněné podnikání může pak živnostenský úřad fyzické osobě uložit ve správním řízení pokutu v řádu až stovek tisíc korun.

Za provozování taxislužby bez příslušných povolení, chybějící oprávnění řidiče a neregistrované vozidlo padají pokuty od Policie ČR a příslušných úřadů až k hranici půl milionu korun. V neposlední řadě je tu také obrovské riziko směrem k pojišťovnám. Komplikace mohou nastat také při řešení pojistné události. Pokud bylo vozidlo používáno ke komerční přepravě v rozporu s pojistnou smlouvou nebo jejími podmínkami, může tato skutečnost ovlivnit pojistné plnění. Vždy však záleží na konkrétní smlouvě, druhu pojištění a okolnostech pojistné události.