Rodiče se snažili pomoct dětem s bydlením. Nakonec z toho byl spor celé rodiny na několik let

Manželé Novákovi mají dvě děti, Petra a Kláru. Před třemi lety se rozhodli, že prodají chatu na Vysočině a získané dva miliony korun dají Petrovi, aby si nemusel brát tak vysokou hypotéku. Klára v té době studovala v zahraničí a na vlastní bydlení ani nepomýšlela. Jakmile se však ze zahraničí vrátila, chtěla si také koupit malý byt. Jenže rodičům už nezbyly žádné peníze. A od té doby jsou vztahy v rodině na bodu mrazu. 

Proč rodiče vlastně pomáhají? 

Ceny bydlení v České republice dlouhodobě rostou – například za poslední rok vzrostly v průměru o více než 10 procent a mediánové platy nestíhají tento růst dohnat. Jednou z hlavních překážek může být vedle dostatečného příjmu také nedostatek vlastních úspor.

Aktuální limit LTV je 80 %, respektive 90 % pro žadatele mladší 36 let pořizující vlastní bydlení. U nemovitosti za 5 milionů to tedy typicky odpovídá 1 milionu vlastních zdrojů, případně 500 tisíc u této zvýhodněné skupiny, pokud hodnota zástavy odpovídá kupní ceně. A to není částka, kterou by dvacátníci na začátku kariéry běžně měli na účtu. Do hry proto vstupují rodiče, kteří volí zpravidla jednu ze čtyř forem pomoci. Často darují peníze alespoň do té výše, aby si děti mohly zažádat o hypotéku. Pokud mají k dispozici nemovitost, mohou ji dětem buď přímo darovat, nebo ji prodat a peníze rozdělit. 

Jednou z možností je také vstup rodiče do hypotéky v roli spoludlužníka. Banka pak při posuzování žádosti zohledňuje také jeho příjmy, rodič se však zároveň stává dlužníkem a přebírá odpovědnost za splácení úvěru. „Vstup rodiče do hypotéky jako dlužníka bývá z pohledu banky zásadním zvratem. Bonitu posílí natolik, že úvěr lze schválit i klientovi, který by jinak neprošel,“ potvrzuje Marek Pavlík z pozice CEO portálu Hypoteční kalkulačka. Rodiče, kteří se k tomuto kroku nechtějí odhodlat, pak někdy použijí svůj vlastní dům jako dodatečné zajištění úvěru. 

Kde vznikají problémy? 

Problém není v samotné pomoci, ale primárně v načasování a nerovnostech, které rodinné spory později způsobují. Rodiče mnohdy netuší, jak výrazně mohou ceny nemovitostí během několika let vzrůst. Částka, která prvnímu dítěti výrazně pomohla s pořízením bytu, tak může být pro jeho sourozence o několik let později zcela nedostačující.

Z hlediska zákona přitom rodiče ani nemají povinnost dělit dary mezi děti rovnoměrně. Není žádný právní nárok na to, aby obdarované dítě vyplatilo své sourozence. Jiná situace by to byla v případě, že by rodiče v mezičase zemřeli, protože podle § 1660 občanského zákoníku se dary poskytnuté za života rodiče mohou započítat na dědický podíl obdarovaného potomka. To ovšem neřeší situaci většiny rodin, které spolu kvůli nerovnoměrnému dělení majetku roky nemluví. 

Rychlý růst cen nemovitostí způsobuje, že stejně vysoký dar má po letech pro druhého ze sourozenců zcela jinou hodnotu. To je zdrojem mnoha sporů. , ...

Jak sporům předcházet? 

Rodiny, které zvládly rodičovskou pomoc s bydlením bez konfliktů, obvykle dodržely několik klíčových zásad. Tou nejdůležitější je řešit celou situaci transparentně od začátku – s dětmi byste neměli mluvit po jednom, ale dohromady. Řekněte jim, co plánujete, proč a jaké plány máte pro druhé dítě, které zrovna žádnou finanční výpomoc nepotřebuje. 

I když vůči tomu stále panují určité předsudky, řada rodičů se snaží ukotvit podmínky pomoci smluvně a situaci konzultuje s právníky. Pokud se například rozhodnou prostřednictvím darovací smlouvy převést chatu na jedno z dětí, mohou ve smlouvě ošetřit, jakým způsobem se tato skutečnost promítne třeba do budoucího dědictví. V něm mohou naopak zvýhodnit druhé dítě, kterému připadne nemovitost, ve které rodiče žili. 

A pokud už se podobný konflikt ve vaší rodině odehrál, nikdy není pozdě na to, abyste se pokusili o jeho nápravu. Nejhorší je v takovém případě jen mlčet a předstírat, že se nic nestalo. Opět je na místě si problém přiznat a mluvit o něm s oběma dětmi naráz. Zároveň je dobré vypočítat reálnou hodnotu daru a snažit se najít způsob, jak se druhému ze sourozenců vyrovnat. Neobvyklé nejsou ani situace, kdy starší sourozenec, který už má nemovitost reálně splacenou, posílá část peněz ze své výplaty tomu mladšímu, aby mu také pomohl s pořízením vlastního bydlení a vyrovnal dar rodičů. Není ale nic horšího, než si kvůli penězům zničit rodinné vztahy, které jsou nenahraditelné.